Katalog chorob a škůdců

Háďátka, konkrétně háďátko zhoubné, jsou mikroskopičtí parazité napadající cibuloviny, způsobující deformace listů a hnilobu cibulí.

Číst dál...

Mínerka pórková je moucha, která dokáže během jednoho dne zničit kompletní úrodu pórku jedné sezóny. Typickým příznakem jsou drobné vpichy na koncích natě

Číst dál...

Houby v trávníku jsou projevem kondice půdy, ve které rostou. Pokud vám vadí, čtěte dále, jak se jich můžete zbavit.

Číst dál...

Mšice jsou nejznámějšími a nejrozšířenějšími škůdci ovocných dřevin. Jejich škodlivost spočívá především v tom, že rostlinné šťávy sají v takovém množství, že jejich nestačí zužitkovat. Proto lepkavými kapkami šťáv, které prošly jejich trávicím traktem (tzv. medovice) znečišťují níže položené listy, na kterých se později rozrůstají čerňovky. Škodlivost mšic zvyšuje i skutečnost, že se dokáží v krátkém čase mimořádně rychle přemnožit. Kromě sání rostlinných šťáv škodí i přenášením různých virových chorob (např. šarka ). Všechny druhy mšic přezimují ve formě vajíček na jednotlivých druzích ovocných dřevin. Některé druhy začátkem léta proletují ( migrují ) na letní hostitelské rostliny, z nichž se na podzim vracejí zpět na ovocné dřeviny a nakladou přezimující vajíčka. Jiné druhy zůstávají během celé vegetace na ovocných dřevinách.

Číst dál...

Na listech, především kolem nervatury, vznikají různě veliké hnědě ohraničené skvrny, které jsou nejprve žlutohnědé, později od středů hnědé. Skvrny se postupně zvětšují a spojují. Napadené listy se deformují, zasychají a již koncem léta předčasně opadávají. V důsledku předčasného opadu dochází ke špatnému vyzrávání letorostů a ke zvýšenému riziku poškození mrazy. Skvrny mohou vznikat i na listových řapících, na plodech a výjimečně i na letorostech. Na plodech jsou skvrny šedohnědé až černé, mírně propadlé a lehce zaměnitelné se skvrnami způsobenými bakteriemi. Silněji napadené plody jsou deformované, nedostatečně vyzrálé a často předčasně opadávají. Tato choroba je někdy označována jako hnědnutí listů ořešáků.

Číst dál...

Jednoletý pozdně jarní plevel v okopaninách i v obilninách. Nebezpečným zdrojem zaplevelení jsou dozrálé rostliny se snadno se rozevírajícími tobolkami. Vzchází později na jaře při vyšších teplotách půdy z hloubky okolo 5 cm. Nebezpečný plevel.

Číst dál...

Jednoletý ozimý plevel. Snáší všechny podmínky, od suchých, chudých, písčitých půd až po vlhké, živinami bohaté lokality. Preferuje půdy s nízkým obsahem vápníku. Zapleveluje v podstatě všechny plodiny, především ozimé obiloviny a ostatní ozimé plodiny, okopaniny a víceleté pícniny

Číst dál...

Dekorativní tráva s krátkými, mohutnými, cca 1 cm tlustými, bělavými výběžky.Teplomilný plevelný druh. Obilkami se šíří do okolí. Na orné půdě převládá šíření oddenky zpracováním půdy.

Číst dál...

Bolševník je dvouletá rostlina a na zahradě je nejvhodnější jeho mechanická nebo chemická likvidace. Postupujte opatrně, je toxický a způsobuje popáleniny

Číst dál...

Jednoletý ozimý plevelný druh. Na orné půdě se vyskytuje především v širokořádkových plodinách (okopaniny), ale též i ve víceletých pícninách a prořídlých obilovinách. Někdy se objevuje jako charakteristický plevel máku, se kterým současně zraje.

Číst dál...

Jednoletý, světle zelený plevelný druh s bohatým kořenovým systémem. Lodyha je přímá, větvená, 20 – 80 cm vysoká, dole lysá. Roste na polích, zahradách, rumištích, cestách.

Číst dál...

Jdnoletý plevelný druh s tenkými, vřetenovitými, málo větvenými kořeny. Na orné půdě zapleveluje téměř všechny plodiny, zejména však ozimé obiloviny, luskoviny. Snáší dobře zastínění a může se vyskytovat i v hustých porostech.

Číst dál...

Lalokonosec rýhovaný patří mezi brouky zvané nosatci. Poznáte je podle dlouhého "nosu" na, kterém mají tykadla. Nosatci mají různou velikost od milimetru po centimetr. Lalokonosec patří mezi větší nosatce, jeho velikost je okolo 0,8 -1cm. S lalokonoscem se poměrně běžně setkává skoro každý zahrádkář, nebo pěstitel, je to totiž velmi obávaný škůdce. Jak vypadá ovšem ví málokdo, lalokonosci jsou přes den prakticky neviditelní a umí se velmi dobře skrývat. Když už na brouka náhodou narazíte, padá na zem a dělá mrtvého. Nevěřte mu ani trochu, mrtvý není, a jen tak nebude. Napadají rododendrony, ibičky, bramboříky, kamélie, begónie, fuchsie ,ale i třeba jahodníky a jiné rostliny.

Číst dál...

Jednoletá pozdní jarní plevelná tráva. Roste na vlhčích polích, zahradách, u cest, v příkopech, na rumištích, na obnažených dnech rybníků. Je velice nebezpečným plevelem širokořádkových plodin (okopanin, zelenin, kukuřice). Rostlina je tmavozelená, lysá až roztroušeně chloupkatá, zakořeňuje hustou sítí svazčitých kořenů.

Číst dál...

Jilek vytrvalý se pěstuje jako speciální pastevní tráva a velmi dobře snáší sešlapávání. Rozšiřuje se jak semeny tak také polehlá stébla zakořeňují. Je typickou přímořskou plodinou a v nasich podmínkách často trpí přísušky a špatně snáší dlouhé zimy. Pěstuje se jako součást pastevních směsí a nebo samostaně. V porovníní s jílkem vytrvalým poskytuje nižší výnos zelené hmoty.

Číst dál...

Chrpa roste hlavně na okrajích obilných polí a na suchých, kamenitých místech spolu s řebříčkem obecným a divokým mákem. Je indikátorem přehnojení polí, v nedávné minulosti se při silném umělém hnojení vyskytovala méně často. Je to jednoletá rostlina s lodyhou vysokou až 80 cm, lodyha je často rozvětvená. Květní listy jsou špičaté, asi 6 mm široké. Květy jsou uprostřed modrofialové a na okrajích výrazně modré. Kvete od června do září.

Číst dál...

Listy jsou vstřícné, dole dlouze řapíkaté, horní přisedlé, poloobjímavé; čepele jsou srdčitě okrouhlé až ledvinovité, hrubě vroubkované, tupé. Drobné květy jsou souměrné, oboupohlavné a tvoří husté lichopřesleny; koruny mají rovnou tenkou trubku, jsou růžové až masově červené, často vůbec nerozkvétají. V porovnání s hluchavkou nachovou se vyskytuje spíše na sušších stanovištích, zvláště však na živinami bohatých půdách.

Číst dál...

Lodyha je přímá, od báze rozvětvená, 5–40 cm vysoká, pýřitá jen pod úborem. Listy jsou husté, lysé, peřenosečné, s nitkovitými úkrojky. Může se často masově vyskytovat na uježděných místech ve víceletých písninách a obilninách. Nebezpečný může být v zelenině a okoppaninách. Hustě seté porosty jej dokáží potlačit.

Číst dál...

Jednoletá až dvouletá bylina, při vadnutí páchnoucí myšinou. Kořen kuželovitě ztlustlý nebo větvený. Lodyha (25-) 100 – 200 (- 250) cm vysoká, oblá a dutá, po celé délce jemně žlábkovitě rýhovaná, rozvětvená, s větvemi často vstřícnými nebo po 2 – 3 v přeslenech, na bázi červeně skvrnitá. Dolní lodyžní listy v obrysu trojúhelníkovité, řapík oblý, až 10 cm dlouhý; horní listy v obrysu trojboce vejčité, menší, 2 – 4x zpeřené, tmavě zelené a zcela lysé, k lodyze přisedají úzkými pochvami. Jednotlivé lístky jsou řapíkaté, tvarem podlouhle kopinaté, nejmenší úkrojky jsou téměř pravidelně zubaté. Květenstvím je okolík složený většinou z 10 – 15 okolíčků. Obaly tvoří 5 – 6 vejčitě kopinatých listenů; obalíčky ze 3 – 6 listenů, vejčitě kopinatých, na bázi srostlých. Kališní cípy nezřetelné, korunní plátky bílé. Na rostlině se vyskytují květy oboupohlavné i jednopohlavné. Plodem je široce vejčitá dvounažka, která se skládá ze dvou žebernatých dílčích plodů (merikarpia). Merikarpia 3 – 3,5 mm dlouhá, 2,5 – 3 mm široká, šedohnědá, s 5 ostře vyniklými, zvlněnými hlavními žebry.

Číst dál...

Dvoudomá rostlina. Samčí rostliny mají prašníkové květy sestaveny v úžlabních hroznech, které jsou delší než podpůrné listy. Na samičích rostlinách vyrůstají z úžlabí listů pestíkové květy s dvoupouzdrým ostnitým semeníkem (buď jednotlivě, nebo po 2–3). Samičí i samčí kvítky jsou nažloutle zelené, pravidelné, s trojčetným okvětím. Na poli se současně vyskytují rostliny obojího pohlaví, jež se spolehlivě rozlišují teprve v době květu. Zapleveluje převážně okopaniny, zeleniny a ostatní širokořádkové plodiny nevytvářející zapojený porost. Velmi nepříjemná je zvláště v pařeništích, sklenících a na zavlažovaných plochách.

Číst dál...

Žlutobíle až růžově zbarvený roztoč, s válcovitým, mírně k zádi zúženým tělem, se dvěma páry noh. Samička je 0,16 mm dlouhá, sameček je menší. Původce plstnatosti (erinózy) révy vinné. Na horní straně čepelí listů nápadně vypouklé, různě velké a utvářené, zeleně nebo červeně zbarvené puchýře. Na spodní straně puchýřů je typický “plsťovitý”, bělavě, později béžově až hnědě zabarvený porost trichomů (erineum). Výjimečně se erineum tvoří i na horní straně čepelí listů a na květenstvích, nebo dochází ke svinování listů.

Číst dál...

Onemocnění se šíří za vlhka a optimální teploty okolo 23°C. Na bazálních listech se na jaře projevuje černými skvrnami ohraničenými světlezeleným lemem. Nejrozsáhleji ovšem bývají napadány bazální části letorostů. Nejdříve jsou na nich podélné černé skvrny, které později nekrotizují a s růstem letorostu praskají. Při silném napadení letorosty zaostávají v růstu a mohou až odumírat. Na zdřevnatělých letorostech jsou pak postižená místa silně zesvětlená. V případě výskytu choroby více let po sobě dochází k redukci nárůstu letorostů.

Číst dál...

Hrozny mohou být infikovány především od počátku zaměkání. Napadené bobule bílých odrůd se zbarvují mléčně až světle hnědě, hnijí a obvykle rychle usychají. Typická je octová vůně napadených hroznů, kterou působí přemnožení a činnost octových bakterií a kvasinek. K napadení dochází především za teplého (optimum 25–30 °C) a vlhkého počasí. Rozsáhlejší napadení lze očekávat zejména pokud dojde k hromadnému poranění bobulí a následuje teplé a vlhké počasí (krupobití, silný výskyt obalečů).

Číst dál...

Samičky jsou apterní a mají tělo kryté šedavým štítkem o velikosti cca 1,5–2 mm. Samci jsou menší, mají jeden pár křídel a jsou také zakrytí štítkem. Nymfy vypadají podobně jako dospělci.

Číst dál...

Šupináčiky jsou brouci čeledi nosáčikovitých. Mají nosovito protáhlou přední část hlavy a povrch těla mají pokrytý šupinkami, které dodávají jednotlivým druhům charakteristické zbarvení. Šupináčiky přezimují ve stadiu dospělců v půdě. Na jaře nalétává na ovocné nebo okrasné dřeviny a nejprve ozieria pupeny, později z okrajů listů vyžírají drobné lalokových výřezů. Po tomto úživnom žere se páří a samičky nakladou vajíčka do půdy. Vylíhlé larvy se živí kořínky různých rostlin. Jelikož šupináčiky mají jen jednu generaci za rok, ovocné a okrasné dřeviny poškozují pouze v jarních měsících. Na ovocných dřevinách nejčastěji škodí hnědě zbarvený šupináčik obecný (Phyllobius oblongus), na růžích kovovozelený šupináčik hedvábný (Polydrosus sericeus).

Číst dál...

Šupináčiky jsou brouci čeledi nosáčikovitých. Mají nosovito protáhlou přední část hlavy a povrch těla mají pokrytý šupinkami, které dodávají jednotlivým druhům charakteristické zbarvení. Šupináčiky přezimují ve stadiu dospělců v půdě. Na jaře nalétává na ovocné nebo okrasné dřeviny a nejprve Ozieri pupeny, později z okrajů listů vyžírají drobné lalokových výřezů. Po tomto úživnom žere se páří a samičky nakladou vajíčka do půdy. Vylíhlé larvy se živí kořínky různých rostlin. Jelikož šupináčiky mají jen jednu generaci za rok, ovocné a okrasné dřeviny poškozují pouze v jarních měsících. Na ovocných dřevinách nejčastěji škodí hnědě zbarvený šupináčik obecný (Phyllobius oblongus), na růžích kovovozelený šupináčik hedvábný (Polydrosus sericeus).

Číst dál...

Hniloba špiček plodů rajčat se projevuje ve formě pravidelných, poměrně velkých světlehnědá skvrn na špičce plodů. Později bývají tyto skvrny porostlé různými houbami (nejčastěji houbou Alternaria tenuis, která osidluje odumírající rostlinné pletivo), proto hnilobu špiček plodů mnozí pěstitelé považují za onemocnění houbového původu a hledají možnosti chemické ochrany postižených rostlin. Hniloba špiček plodů rajčat je však fyziologického původu a bývá zapříčiněna neharmonicky výživou a nedostatkem vláhy v období intezivnímu růstu plodů. Onemocnění se vyskytuje především na půdách vydatně hnojených dusíkem a draslíkem. Tyto živiny totiž brzdí příjem vápníku, jehož sice v půdě může být dostatek, avšak pro rostliny není přístupný. Hnilobu špiček plodů rajčat v praxi často zaměňují i s Alternáriová skvrnitostí, vyvolávání houbou Alternaria solani, která do plodů proniká obvykle přes stopky plodů.

Číst dál...

Botrytis gladiolorum (syn. B. cinerea) způsobuje na hlízách hluboké skvrny, především v místě vegetačních vrcholů, které někdy vypadávají. Na listech způsobuje světlé, později černohnědé drobné skvrny, které se postupně prodlužují. Na květech jsou skvrny sklovité. Fusarium oxysporum f. sp. gladioli způsobuje na hlízách propadlé tmavé okrouhlé skvrny a na průřezu napadenou hlízou jsou zřetelné tmavé svazky cévní. Choroba se projevuje slabším růstem, žloutnutím listů od špiček a odumíráním rostlin. Obdobné příznaky způsobuje i Stromatinia gladioli, avšak na bázích listů se vytvářejí drobná černá tělíska. Velmi podobné skvrny na hlízách jsou i po napadení houbou Septoria gladioli, která na listech způsobuje okrouhlé, přibližně 5 mm velké, černě lemované skvrny s černými drobnými plodničkami. Škody způsobuje především na mladých rostlinách vypěstovaných z brutů (korálků). Skvrny s modrozeleným plísňovým povlakem způsobuje Penicillium gladioli, která napadá zejména oslabené nebo poškozené rostliny.

Číst dál...

Fyziologická korkovitost listů muškátu se projevuje několik milimetrů velkými výrůstky na spodní straně listů muškátu štítovitolistého (Pelargonium peltatum = povislá nebo táhlé muškáty). Jsou to vlastně zvětšené buňky a jsou následkem vysoké vzdušné a půdní vlhkosti, jakož i špatného odtoku vody z nádob.

Číst dál...

Hnědnutí dužniny jablek je onemocnění fyziologického původu a ve zvýšené míře se vyskytuje tehdy, jestliže po teplém a suchém létě přijdou v září vydatnější srážky. Vlivem zvýšeného příjmu vody se plody rychle zvětší, mají však řidší dužinu a proto předčasně dozrávají a jejich dužina hnědne. Vznik onemocnění podporují i vysoké teploty v době sklizně a na začátku skladování. Hnědnutím dužniny nejvíce trpí odrůdy Ontario a Jonathan.

Číst dál...

Na povrchu listů jsou viditelné oranžové až červené oválné skvrny o průměru několika mm. Uprostřed skvrn jsou viditelné černé tečky, které jsou tvořeny spermogoniemi. Na spodní straně se později tvoří pohárkovité světlehnědé aecidie.

Číst dál...

Rez muškátovou způsobuje houba Puccinia Pelargónií-zonální a postihuje pouze muškát kroužkovaný pěstován ve volné přírodě nebo na otevřených prostranstvích. Proto se vyskytuje pouze v deštivých letech a v hustých a často zavlažovaných porostech. Přenáší se nemocnými rostlinami a v porostech se šíří spórami.

Číst dál...

Krtek není podle vyhlášky chráněno zvíře pod hrozbou pokuty. Můžete ho zlikvidovat a zabití není žádný přestupek. Jen jeho plošné a hromadné zabíjení, které by mohlo vést k ohrožení jeho existence, je zakázáno . Krtek si v zemi dělá chodbičky, vyhledává tam potravu a jezdí se po zahradě nahoru-dolů. Křty sice kořeny nežerou, ale při rytí zkypříme půdu tak, že rostliny často uhynou. A hlavně, krtince v trávníku jsou neestetické.

Číst dál...

Rzi růžové (Phragmidium mucronatum) se daří také v deštivém počasí a podobně jako černá skvrnitost způsobuje i předčasný opad silně napadených listů. Rez růžová se na vrchní straně listů projevuje nenápadnou žlutooranžovou mozaikou. O to nápadnější jsou oranžovohnědé hromádky letních výtrusů a tmavohnědé hromádky zimních výtrusů na spodní straně listů.

Číst dál...

Na listech tvoří okolo 5 mm velké fialovočervené až červenohnědé skvrny s tmavým okrajem. Postupně dochází k nekrotizaci napadeného pletiva. Při silném napadení listů dochází k jejich opadu. Na letorostech se choroba projevuje tvorbou propadlých hnědých skvrn, které jsou často doprovázeny klejotokem.

Číst dál...

Pehovitosť jablek je fyziologické onemocnění, jehož hlavní příčinou je nedostatek přístupného vápníku v půdě. Onemocnění se intenzivněji projevuje v suchých a teplých letech s nedostatkem srážek, v letech se slabší úrodou a na půdách vydatně hnojených chlévskou mrvou a trusem drobných domácích zvířat. Pehovitosť nejčastěji postihuje Coxovu renetu a její poměrně rozšířené kříženci (např. Dukát, Šampion, Clivia apod.)., Najde se však i na dalších odrůdách. Na povrchu plodů se projevuje tmavozelenými proláklin, pod kterými se nacházejí hnědé ostrůvky odumřelého pletiva dužniny, zasahující často až do hloubky 5-10 mm. Podobné příznaky se často objevují i ​​na Jonathane. Tato skvrnitost však postihuje pouze slupku Jonathanův, do dužiny neproniká.

Číst dál...

Pozdní jarní mrazy znamenají stálou hrozbu pro pěstitele ovocných dřevin. Nejškodlivější bývají během kvetení ovocných stromů, kdy může pěstitel přijít io celou úrodu. Pokud přijdou mrazy až po odkvětu jednotlivých ovocných druhů, škody bývají sice menší, ale na listech a vyvíjejícím se ovoci vznikají nápadné příznaky, kterým pěstitelé často připisují jiný původ. Nejnápadnější jsou příznaky na listech některých odrůd jabloní ve formě puchýřů (obr. 1 ). Na spodní straně listů se pokožka oddělí od mezofylu a během dalšího růstu listů se trhá (obr. 2 ). Méně nápadné jsou drobné bělavé pľugieriky na spodní straně listů meruněk (obr. 3 ). Mrazové škody na ovoci ( zejména na jablkách ) se projevují většinou ve formě skorkovatených prstenců (obr. 4 ), zriedakvejšie i ve formě pásů (obr. 5 ). Poškození květů ovocných stromů se projevuje v zhnědne -nutí korunních plátků (obr. 6 ) a v zhnědnutí a odumření pístků.

Číst dál...

V letních měsících může ledovec způsobit na révě obrovské škody. Vedle poškození listů a letorostů bývají silně poškozené třásně (obr. 1 ) a jednotlivé bobule, které mohou podlehnout bílé hnilobě nebo botrytidě ( plísni šedé ). Proto se po krupobití doporučuje ihned po oschnutí rostlin (nejpozději však do 12 až 18 hodin ) poškozený porost ošetřit vhodnými fungicidy (proti bílé hnilobě Folpan).

Číst dál...

Často se stává, že při ošetřování porostů obilnin proti plevelům dojde k úletu aplikovaného herbicidu do blízkých zahrad a vinic. Obiloviny se nejčastěji ošetřují tzv. růstovými herbicidy, které ničí dvouděložné plevele tím způsobem, že naruší jejich růst. Zasažené plevele se kroutí, zaostávají v růstu a postupně hynou. Na tyto herbicidy citlivě reagují i některé pěstované plodiny, např. řepa cukrová, slunečnice a především révu. Listy révy se výrazně deformují a získávají vějířovitý tvar. Kromě toho mají zhrublou a prosvětlenou žilnatinu. Při silnějším zásahu révy se kroutí a odumírají i vrcholky letorostů.

Číst dál...

Septóriová skvrnitost listů (Septoria chrysanthemella) patří mezi nejčastější houbové choroby chryzantém. První příznaky v podobě tmavohnědých, převážně kulatých, ostře neomezených skvrn se objevují na nejstarších listech. Ve vlhkých podmínkách a v deštivém počasí se onemocnění rychle šíří i na mladší listy. Silně infikované listy hnědnou, usychají a předčasně opadávají. Rostliny se odspodu vyhnul, slabší rostou a květy bývají menší. Houba přezimuje na zbytcích napadených rostlin, ale i na matečných rostlinách, z nichž se odebírají řízky na další množení.

Číst dál...

sklovitost jablek je fyziologickou chorobou a na plodech se projevuje často již před sklizní. Většinou začíná kolem jádřince, ale někdy pronikne až pod slupku plodů ve formě tmavozelených olejových skvrn. Pokud sklovité jablka rozkrojíme, kape z nich voda, která se dostala do mezibuněčných prostor. Vznik sklovitosti podporují velké výkyvy teploty mezi dnem a nocí koncem léta, jakož i pozdní sběr jablek. Jelikož nepostihuje všechny odrůdy, je i odrůdovou vlastností. Nejčastěji se vyskytuje na odrůdách Clivia, Dukát, Wredei, Starking, Ontario a Gloster.

Číst dál...

K poškození zahradních plodin silným slunečním zářením nejčastěji dochází při náhlé změně počasí, kdy se po několikadenním zamračeném nebo deštivém počasí náhle oteplí a výrazně se zvýší intenzita slunečního záření. Ze zelenin se se slunečním úpalem nejčastěji setkáváme na paprice a rajčatech především po vysazení sazenic na trvalé stanoviště. Tyto sazenice byly předpěstované ve sklenících nebo za okny bytů, kde nebyly vystaveny přímému slunci. Pokud navíc rostly v hustém sponě, mohou být kromě listů poškozeny i jejich stonky, které ze sluneční strany zbělají, skorkovatejú a snadno se lámou. Slunečním úpalem bývají poškozeny i plody rajčat. Ohroženy jsou zejména ty plody, které se při odstraňování zálistkových výhonků obnažili.

Číst dál...

K poškození zahradních plodin silným slunečním zářením nejčastěji dochází při náhlé změně počasí, kdy se po několikadenním zamračeném nebo deštivém počasí náhle oteplí a výrazně se zvýší intenzita slunečního záření. Ze zelenin se se slunečním úpalem nejčastěji setkáváme na paprice a rajčatech především po vysazení sazenic na trvalé stanoviště. Tyto sazenice byly předpěstované ve sklenících nebo za okny bytů, kde nebyly vystaveny přímému slunci. Pokud navíc rostly v hustém sponě, mohou být kromě listů poškozeny i jejich stonky, které ze sluneční strany zbělají, skorkovatejú a snadno se lámou. Slunečním úpalem bývají poškozeny i plody rajčat. Ohroženy jsou zejména ty plody, které se při odstraňování zálistkových výhonků obnažili.

Číst dál...

Původce napadení patří mezi organismem, které se ve starší odborné literatuře uvádějí pod názvem mykoplazmata. Jsou to mikroorganismy tvořící přechod mezi viry a bakteriemi. Stolbur v přírodě šíří různé druhy cikádok, především žilnatka vírusonosná (Hyalesthes obsoletus ). Je to teplomilný druh, jehož hlavní hostitelskou rostlinou je svlačec rolní. V teplých letech se v letních měsících přemnoží a přechází na pěstované plodiny. Kromě papriky jsou to rajčata, brambory, lilek a tabák . Prvním příznakem napadení na paprice je celkové žloutnutí rostlin. Později začnou vadnout starší listy a nakonec celá rostlina i s plody zvadne a odumře. Plody, které se vytvořily až po infekci rostliny, jsou drobné a obvykle se v nich nevytvářejí semena. V extrémně teplých a suchých letech může dojít k silnému poškození porostů kořeninové i polní zeleninové papriky.

Číst dál...

Suchá skvrnitost plodů papriky se projevuje ve formě nepravidelných, světlehnědá, různě velkých skvrn vždy při špičce plodů. Později se tyto skvrny pergamenového ztenčuje nebo přecházejí do mokré hniloby ( především v rychlírnách ). Často se na nich objevují i ​​houbové povlaky, proto se mnozí pěstitelé domnívají, že jde o onemocnění houbového původu a hledají možnosti chemické ochrany postižených rostlin. Suchá skvrnitost plodů papriky je však fyziologického původu a bývá zapříčiněna neharmonicky výživou, nedostatkem vláhy v období intezivnímu růstu plodů a zejména odrůdovou citlivostí ( citlivější jsou žluté odrůdy s tenčí slupkou ). Onemocnění se vyskytuje především na půdách vydatně hnojených dusíkem a draslíkem . Tyto živiny totiž brzdí příjem vápníku, který sice nemusí v půdě chybět, avšak pro rostliny se stává nepřístupným .

Číst dál...

Šarku znají zahrádkáři především jako nebezpečnou virovou nemoc slivkovín. Její hostiteli jsou však i meruňky, broskve, mandle, trnka, višeň plstnatá, mahalebka a myrobalán. Na listech meruněk se Šarka projevuje ve formě žlutozelených nebo světlezelený kreseb, proužků, prstenců nebo skvrn, které jsou nejvýraznější v první polovině vegetačního období. Na povrchu plodů meruněk lze příznaky Šarki pozorovat krátce před jejich dozráním. Projevují se poměrně velkými bělavými kresbami a kroužky. Někdy se v místech těchto skvrn plody i mírně deformují. Dužnina silně postižených plodů bývá vláknitá, málo šťavnatá a mívá mdlou chuť. Velmi typicky se Šarka projevuje na peckách meruněk v podobě bělavých kroužků, kreseb a skvrn, které na nich zůstávají i po vysušení. Na listech broskví se příznaky Šarki objevují vzácněji a projevují se zežloutnutím žilnatiny a deformací listové čepele. Příznaky na plodech broskví se podobají projevům Šarki na meruňkách s tím rozdílem, že kvůli jemnému ochlupení broskví jsou méně nápadné a s dozráváním plodů se postupně ztrácejí. Šarka se šíří jednak rozmnožovacím materiálem (očky, rouby, odkopkami) a jednak pomocí hmyzu. Hlavními přenašeči viru jsou různé druhy mšic škodících na peckovin.

Číst dál...

Šarku znají zahrádkáři především jako nebezpečnou virovou nemoc slivkovín Její hostiteli jsou však i meruňky, broskve, mandle, trnka, višeň plstnatá, mahalebka a myrobalán. Na listech meruněk se Šarka projevuje ve formě žlutozelených nebo světlezelený kreseb, proužků, prstenců nebo skvrn, které jsou nejvýraznější v první polovině vegetačního období. Na povrchu plodů meruněk lze příznaky Šarki pozorovat krátce před jejich dozráním. Projevují se poměrně velkými bělavými kresbami a kroužky. Někdy se v místech těchto skvrn plody i mírně deformují. Dužnina silně postižených plodů bývá vláknitá, málo šťavnatá a mívá mdlou chuť. Velmi typicky se Šarka projevuje na peckách meruněk v podobě bělavých kroužků, kreseb a skvrn, které na nich zůstávají i po vysušení. Na listech broskví se příznaky Šarki objevují vzácněji a projevují se zežloutnutím žilnatiny a deformací listové čepele. Příznaky na plodech broskví se podobají projevům Šarki na meruňkách s tím rozdílem, že kvůli jemnému ochlupení broskví jsou méně nápadné a s dozráváním plodů se postupně ztrácejí. Šarka se šíří jednak rozmnožovacím materiálem (očky, rouby, odkopkami) a jednak pomocí hmyzu. Hlavními přenašeči viru jsou různé druhy mšic škodících na peckovin.

Číst dál...

V praxi se nejčastěji setkáváme s fusariovému nebo sklerocíniovým vadnutím papriky. Pro fusariovému vadnutí (Fusarium oxysporum) je typické hnědnutí cévních svazků, viditelné v podélně rozřezanou stonku. Houba do rostlin proniká přes kořeny, které bývají poškozeny vysokou hladinou živin, především v půdách vydatně hnojených hnojem od drůbeže a jiných drobných domácích zvířat. Původce fusariovému vadnutí přetrvává v půdě a může se nebezpečně přemnožit zejména tehdy, pokud papriku pěstujeme několik let na stejném místě. Pro sklerocíniové vadnutí ( Sclerotinia sclerotiorum ) jsou charakteristické rozsáhlé světlehnědá skvrny obepínající stonky rostlin. V stoncích později vznikají sklerocia, které se po rozpadu pletiv dostávají do půdy a několik let jsou zdrojem infekce pro plodiny na této ploše. Sclerotinia sclerotiorumtotiž kromě papriky napadá i okurky, rajčata, mrkev, petržel, salát a další plodiny. Zatímco sklerocíniové vadnutí papriky se častěji vyskytuje ve vlhkých, špatně větraných rychlírnách, s fusariovému vadnutím se setkáváme hlavně za horkých letních dnů, kdy ucpané cévní svazky nestačí transportovat dostatek vody do nadzemních částí rostlin.

Číst dál...

Příznaky se projevují již na podzim. Rostliny bývají pokroucené a často se na nich tvoří narůžovělý povlak mycelia. Na jaře po roztaní sněhové pokrývky jsou napadené rostliny oslabené a nebo odumírají a tvoří mezerovitý porost.

Číst dál...

Proti širokolistovým plevelům v trávnících zasahujeme tehdy, když mají vyvinutou dostatečně velkou listovou plochu To znamená, že týden před a po aplikaci přípravků trávník neseká.

Číst dál...

Mechem se nejlépe daří na vlhkých a stinných místech a na těžších půdách s nedostatkem živin. Vedle aplikaci doporučených přípravků s obsahem železa se doporučuje trávníky pravidelně přihnojovat a prořídlé porosty dosévat.

Číst dál...

Nedostatek hořčíku se na travách projevuje žlutozelenými prodlouženými pásky v listech (tigrovitosť). Nejčastěji se vyskytuje na lehkých písčitých půdách. Při akutním nedostatku hořčíku aplikace listových hnojiv ve formě opakovaných postřiků.

Číst dál...

Na listech a listových pochvách tvoří válcovitě světlé polštářky mycelia. Později tyto polštářky tmavnou, získávají hnědavé zabarvení a celé mycelium má plstnatý charakter. Kupky se mohou také vyskytnout v klasech.

Číst dál...

Choroba se začíná projevovat až koncem června a v červenci cihlově rezavými podlouhlými kupkami uredospor. Vyskytují se převážně na listových pochvách a stéblech. Na kupky dochází k odchlípnutí pokožky. Na stejných místech se krátce před sklizní se objevují černé kupky zimních výtrusů tzv. teleutospory. Na dřišťálu, který je mezihostitelem jsou na líci listů nápadné oranžové skvrny, na rubu malé žluté skupinky pohárkovitých aecidií s aecidiosporami. Přes poměrně pozdní výskyty dochází k citelným škodám. Ohroženy jsou však jen jihovýchodní oblasti a vyskytuje se jen v některých letech.

Číst dál...

Tento druh padlí způsobuje na plodech, na dřevě vrcholových letorostů, na řapících a na nervatuře listů angreštů, ale i rybízů (zejména rybízu černého) a kříženců rybízů s angreštem bílé povlaky, které postupně hnědnou a vytvářejí se na nich drobné tmavé pohlavní plodničky. Napadené letorosty zaostávají v růstu, deformují se, někdy se vlivem vytváření adventivních pupenů i rozvětvují a často odumírají. Listy na těchto letorostech jsou malé, deformované a většinou časem opadávají. Napadené plody zastavují růst, zůstávají tvrdé, jsou nevzhledné, nechutné a často též opadávají. U černého rybízu dochází k projevům napadení především na vegetačních vrcholech letorostů a to většinou až v průběhu sklizně nebo po sklizni.

Číst dál...

Vajíčka jsou sněhově bílá, podlouhlá, 1-1,3 mm dlouhá, 0,2 mm široká. Larvy jsou špinavě bílé, beznohé, bez hlavy, na předním konci zúžené. Zadní konec těla je plochý, uprostřed se dvěma tmavými, silně sklerotizovanými dýchacími otvory. Larvy dorůstají délky 8 mm. Kukla je hnědá, soudečkovitá, 6 mm dlouhá. Dospělci se podobají mouše domácí. Jsou však štíhlejší a mají širší křídla.

Číst dál...

Přední křídla samečků jsou světle hnědá s tmavší kresbou. Zadní křídla světle šedá. Samečci měří v rozpětí křídel 3 cm. Samičky mají křídla zakrnělá, neschopná letu. Jsou hnědošedé a měří 8-10 mm. Vajíčka jsou tupě oválná, 0,8 mm dlouhá s jemnou síťovou skulpturou, zpočátku světle zelená, později oranžová, před líhnutím tmavá. Housenky jsou zelenavé až hnědavé. Po stranách mají 3 bílé a na hřbetě jeden tmavozelený pás. Dorůstají délky 3 cm.

Číst dál...

Motýli mají přední křídla žlutavá s dvěma zřetelnými tmavšími příčkami až červenohnědá s dvěma světlými příčnými proužky. Zadní křídla bývají světlejší. Motýli měří v rozpětí křídel až 30 mm. Vajíčka jsou modrošedá, kladená na větvičky do prstenců. Housenky dosahují délky 4,5–5 cm. Na hnědočerveném podkladě mají po bocích modrý, spodem černě lemovaný pruh, pod ním žlutavý pruh a na hřbetě bílou čáru. Jsou dlouze chlupaté.

Číst dál...

Motýli jsou bílí s rozpětím křídel 3-4 cm. Vajíčka jsou téměř kulovitá, na pólech poněkud zploštělá, žlutá. Housenky jsou zpočátku černohnědé, se žlutohnědou hřbetní čarou, později pestře zbarvené na celém povrchu jsou chlupaté. Dosahují délky 4 cm.

Číst dál...

Je to motýl s bílými křídly s velmi výraznými černými žilkami. Hlavu, hruď a také bříško má černé. Samičky jsou o něco větší než samečci. Kladou žebrované vajíčka žluté barvy, z nichž se líhnou larvy. Jejich barva těla se během vývinu mění. V prvním instaru jsou žluté, později mají vrchní část těla červenou se štětinkami.

Číst dál...

Motýli mají bílá křídla. V rozpětí křídel měří 25-36 mm. Vajíčka jsou kulatá nebo mírně oválná, o průměru 0,5-0,7 mm, světle zelená, před líhnutím housenek šedá. Pestře zbarvené, dlouze ochlupené housenky dosahují délky 3,5 cm. Kukly jsou rudohnědé až černé, 9-12 mm dlouhé, uložené v pavučinovém předivu.

Číst dál...

Motýli mají bílá křídla. V rozpětí křídel měří 25-36 mm. Vajíčka jsou kulatá nebo mírně oválná, o průměru 0,5-0,7 mm, světle zelená, před líhnutím housenek šedá. Pestře zbarvené, dlouze ochlupené housenky dosahují délky 3,5 cm. Kukly jsou rudohnědé až černé, 9-12 mm dlouhé, uložené v pavučinovém předivu.

Číst dál...

Pohybliví jedinci jsou červeně zbarveni, 0,5-0,7mm velcí. Zimní vajíčka jsou červená, cibulovitého tvaru, na vrcholu s nitkovitým výběžkem, velká 0,1 mm. Jsou kladena ve velkém množství na větve, převážně na větve obrácené na jižní stranu. Letní vajíčka jsou žlutozelená až sytě červená, tvarem i velikostí podobná zimním vajíčkům. Samičky je kladou hlavně na spodní stranu listů.

Číst dál...

Přezimující samičky jsou oranžové, ostatní pohybliví jedinci žlutozelení, se dvěma tmavými skvrnkami na bocích těla. Dospělé samičky měří 0,4-0,5 mm. Kladou průsvitná, bělavá kulatá vajíčka o průměru 0,1 mm. Samečci jsou štíhlejší a kratší než samičky.

Číst dál...

Bezkřídlé živorodé samičky jsou zavalité, asi 2 mm dlouhé, rezavě až červenavě hnědé, narudlé až fialově červené, pokryté voskovými bílými výpotky. Na konci těla mají dlouhá vosková vlákna.

Číst dál...

Veš časná (Dysaphis plantaginea) (Pass.), syn. Sappaphis mali (Ferr.), (Homoptera, Aphididae) - patří nejen k nejrozšířenějším, ale také k nejškodlivějším druhům mšic na jabloni. U nás se vyskytuje prakticky ve všech ovocnářských oblastech, hlavně na jabloních, mnohem méně na jeřábech, kdouloňích a osikách. Mšice sáním na listech způsobuje nejprve jejich silné zkroucení a zkroucení, poté žloutnutí a opadávání. Na jaře vytváří početné kolonie nejen na listech, ale i na mladých výhonech, které zakrňují a deformují se. Vážnější poškození stromu se projevuje i na vývoji plodů, které se nevyvíjejí a nedozrávají.

Číst dál...

Krytonosc makovicový (Ceutorhynchus macula-alba) je původcem známé červivosti makovic. Patří do čeledi nosáčikovitých s charakteristickou prodlouženou přídí hlavy. Přezimuje v půdě ve stádiu dospělých brouků, které vyhledávají porosty máku krátce před kvetením. Samičky zapouštějí vajíčka do mladých makovic. Vylíhlé larvy se živí jednak semeny máku a jednak přihrádkami makovic. Larvy jsou bělavé, beznohý a mají hnědou hlavu. Vyvinuté larvy opouštějí makovice, zalézají do půdy a zakuklí se. Škůdce má za rok jen jednu generaci.

Číst dál...

Bezkřídlé živorodé samičky jsou zelené, pokryté voskovým práškem. Přezimují vajíčka na kůře rybízu. V průběhu vegetace se vyvine několik generací.

Číst dál...

Bezkřídlé živorodé samičky jsou zelené, pokryté voskovým práškem. Přezimují vajíčka na kůře rybízu. V průběhu vegetace se vyvine několik generací.

Číst dál...

Bezkřídlé živorodé samičky jsou zelené, pokryté voskovým práškem. Přezimují vajíčka na kůře rybízu. V průběhu vegetace se vyvine několik generací.

Číst dál...

Brouci jsou 14-17 mm dlouzí, na horní straně černí, na spodní straně smolně hnědí. Larvy jsou bělavé s tmavohnědou až černou hlavou a předohrudí. Na vrchní straně ostatních hrudních a zadečkových článků obdélníková hnědá políčka, na hrudi 3 páry silných nohou a na posledním článku 2 tupé výčnělky. Dosahují délky až 3 cm.

Číst dál...

Brouci mají štít, hruď, břicho a nohy žlutočervené, krovky, hlavu a tykadla modrozelená. Brouci měří 5–6 mm. Vajíčka jsou dlouhá cca 1 mm, žlutooranžová. Larvy jsou špinavě bílé, kyjovitého tvaru, pokryté černým slizem se zbytky trusu. Mají tři páry nohou. Měří 5–6 mm.

Číst dál...

Bezkřídlé živorodé samičky jsou oválné, dozadu zúžené, zelené, olivově hnědé nebo okrově žluté, 1,6-2,0 mm dlouhé. Mají velmi krátká tykadla a krátké, tlusté, při bázi napuchlé sifunkuly. Jejich povrch těla bývá pokryt voskovým poprachem. Rychle se přemnožují a tvoří velké kolonie.

Číst dál...

Bezkřídlé i okřídlené živorodé samičky jsou černozelené až černohnědé, 1,5-2,5 mm dlouhé. Přezimují černá vajíčka na zimních hostitelích, především na brslenech, kalině a pustorylu. Na jaře se na těchto keřích vyvinou 2-4 pokolení mšic. Ve druhé polovině až koncem května se mšice rozlétávají na letní hostitele. Zpravidla ve 2. polovině června se opět vyvíjejí okřídlené mšice. Nastávají tzv. sekundární přelety, tj. rozšiřování mšic uvnitř porostu řepy. Na podzim se mšice vracejí na zimní hostitele.

Číst dál...

Přední křídla samečků jsou světle hnědá s tmavší kresbou. Zadní křídla světle šedá. Samečci měří v rozpětí křídel 3 cm. Samičky mají křídla zakrnělá, neschopná letu. Jsou hnědošedé a měří 8-10 mm. Vajíčka jsou tupě oválná, 0,8 mm dlouhá s jemnou síťovou skulpturou, zpočátku světle zelená, později oranžová, před líhnutím tmavá. Housenky jsou zelenavé až hnědavé. Po stranách mají 3 bílé a na hřbetě jeden tmavozelený pás. Dorůstají délky 3 cm.

Číst dál...

Červotoč proužkovaný je 3 - 4mm dlouhý, tmavohnědý, na krovkách má 10 řad rovných a zřetelně tečkovaných rýh. K hromadnému rojení brouků dochází v červnu až červenci, většina z nich zůstává na místě kde se vylíhla, nebo v blízkosti. Samička klade obvykle cca 20 vajíček do starých výletové otvorů, štěrbin ve dřevě, nebo na rovný, ale drsný povrch. Červotoč proužkovaný napadá především jehličnaté dřevo, vzácně i listnaté, opracované a již několik let používané (nábytek, hudební nástroje, trámy, okna, dveře, podlahy ...) V jaderném dřevě se vyvíjí špatně. Charakteristické je, že trámy napadá pouze na vnitřní straně místnosti. Vnější stranu stěn domů a trámů nepoškozuje. Larvy vyvrtávají ve dřevě podélně chodby, jejichž hlavní část je soustředěna do letokruhů jarního dřeva. Délka dospělých larvy dosahuje 4mm a šířka její chodby v této době bývá kolem 2-2,3 mm. Vývoj trvá 1-3 roky a závisí na okolní teplotě a vlhkosti a na výživnosti dřeva.

Číst dál...

Lýkožrout lesklý v smrčinách, ale také v jiných jehličnatých lesích do 50 let, je vážným škůdcem lýkožrout lesklý. Bionómia a ochrana je podobná jako u lýkožrouta smrkového.

Číst dál...

Tento nenápadný malý brouk je obvykle považován za lesního škůdce. Tělo je válcovité, Černohnědá zbarvené, lesklé, se světle žlutými chlupy. Tykadla jsou paličkovité. Dorůstá velikosti 4 - 5,5 mm. Štít je v přední části hrboľkatý, v zadní části jemně tečkovaný. Mezery mezi řádky teček má hladké. Prohlubeň sklonu na krovkách je vroubkovaná na každé straně čtyřmi zuby, z nichž třetí odshora je největší. Dospělá larva je dlouhá 4-5 mm, bílá, se žlutohnědou hlavou . Kukla je bílá a měří asi 4 mm. Vajíčka jsou také bílé, oválné a lesklé.

Číst dál...

Bezkřídlé živorodé samičky jsou zelené, pokryté voskovým práškem. Přezimují vajíčka na kůře rybízu. V průběhu vegetace se vyvine několik generací.

Číst dál...

Na listech napadených rostlin jsou stříbřitě lesklé nepravidelné skvrny s drobnými černými kupičkami trusu. Silně napadená místa později žloutnou a nekrotizují. Mladé listy jsou v důsledku sání retardované a pokroucené. Na posátých místech je drobný, asi 1,5 mm dlouhý, pohyblivý štíhlý hmyz.

Číst dál...

Dospělci mají rozpětí křídel 13–17 mm a šedohnědé zbarvení. Na 1 páru křídel je tmavá kresba s dvěmi lesklými proužky. Larva je polypodní housenka dorůstající velikosti 7–10 mm. Barva těla je žlutobílá s hnědou barvou.

Číst dál...

Přezimující samičky jsou oranžové, ostatní pohybliví jedinci žlutozelení, se dvěma tmavými skvrnkami na bocích těla. Dospělé samičky měří 0,4-0,5 mm. Kladou průsvitná, bělavá kulatá vajíčka o průměru 0,1 mm. Samečci jsou štíhlejší a kratší než samičky.

Číst dál...

Přezimující samičky jsou oranžové, ostatní pohybliví jedinci žlutozelení, se dvěma tmavými skvrnkami na bocích těla. Dospělé samičky měří 0,4-0,5 mm. Kladou průsvitná, bělavá kulatá vajíčka o průměru 0,1 mm. Samečci jsou štíhlejší a kratší než samičky.

Číst dál...

Přezimující samičky jsou oranžové, ostatní pohybliví jedinci žlutozelení, se dvěma tmavými skvrnkami na bocích těla. Dospělé samičky měří 0,4-0,5 mm. Kladou průsvitná, bělavá kulatá vajíčka o průměru 0,1 mm. Samečci jsou štíhlejší a kratší než samičky.

Číst dál...

Přezimují pohlavně dospělé oplodněné samičky pod kůrou stromů nebo v suchých listech. Objevují se od konce března do konce dubna na řasící pupenech a mladých listech. Jarní a podzimní generace se vyvíjí pomalu (za 20-40 dnů) zatímco letní generace se vyvíjí rychle (za 10-25 dní). Suché a teplé dlouhé dny podporují rozmnožování. Následkem toho jsou tyto dva druhy aktivní hlavně v létě.

Číst dál...

Pohybliví jedinci jsou červeně zbarveni, 0,5-0,7mm velcí. Zimní vajíčka jsou červená, cibulovitého tvaru, na vrcholu s nitkovitým výběžkem, velká 0,1 mm. Jsou kladena ve velkém množství na větve, převážně na větve obrácené na jižní stranu. Letní vajíčka jsou žlutozelená až sytě červená, tvarem i velikostí podobná zimním vajíčkům. Samičky je kladou hlavně na spodní stranu listů.

Číst dál...

Vajíčko je cca 1 mm velké, mléčné stříbřitě se lesknoucí,téměř okrouhlé, ploché ve tvaru ploché šupinky, přilepené celou plochou na plod nebo na list. Housenky jsou zpočátku bělavé, později růžové, s hnědou hlavou. Dosahují délky 2 cm. Kukla je 9 - 10 mm dlouhá, tmavá, s čokoládovým odstínem. Motýl je cca 1 cm dlouhý. V rozpětí křídel měří 2 cm. Přední křídla jsou popelavě šedá s tmavými příčkami. Blízko jejich hrotu je červenavě tmavohnědá skvrna, světle leskle orámovaná. Zadní křídla jsou šedohnědá.

Číst dál...

Moucha má žlutou hlavu s černým týlem, černou hruď se žlutým štítkem, černý zadeček a průhledná křídla se čtyřmi proužky. Dosahuje délky 4 mm. Vajíčka jsou bělavá, v obrysu protáhle elipsovitá, 2 mm dlouhá. Beznohé bílé larvy dosahují délky 6 mm. Pupárium je slámově žluté, 4 mm dlouhé.

Číst dál...

Motýlci jsou dlouzí 5 - 7 mm. V rozpětí křídel měří 13-15 mm. Mají přední křídla jednobarevná, tmavě fialově hnědá až šedohnědá, se světlejší, tmavě tečkovanou skvrnou a zadní křídla poněkud světlejší než přední. Vajíčka jsou průhledná. Podobají se mírně vypouklému hodinovému sklíčku. Housenky jsou rezavě červené, na spodní straně bělavé. Mají tmavou hlavu. Dosahují délky 1 cm.

Číst dál...

Mšice jsou nejznámějšími a nejrozšířenějšími škůdci ovocných dřevin. Jejich škodlivost spočívá především v tom, že rostlinné šťávy sají v takovém množství, že jejich nestačí zužitkovat. Proto lepkavými kapkami šťáv, které prošly jejich trávicím traktem (tzv. medovice) znečišťují níže položené listy, na kterých se později rozrůstají čerňovky. Škodlivost mšic zvyšuje i skutečnost, že se dokáží v krátkém čase mimořádně rychle přemnožit. Kromě sání rostlinných šťáv škodí i přenášením různých virových chorob (např. šarka ). Všechny druhy mšic přezimují ve formě vajíček na jednotlivých druzích ovocných dřevin. Některé druhy začátkem léta proletují ( migrují ) na letní hostitelské rostliny, z nichž se na podzim vracejí zpět na ovocné dřeviny a nakladou přezimující vajíčka. Jiné druhy zůstávají během celé vegetace na ovocných dřevinách.

Číst dál...

Bezkřídlé živorodé samičky jsou zavalité, asi 2 mm dlouhé, rezavě až červenavě hnědé, narudlé až fialově červené, pokryté voskovými bílými výpotky. Na konci těla mají dlouhá vosková vlákna.

Číst dál...

Měkkýši bez ulit. Zahrnují větší počet druhů. Přezimují plži i jejich vajíčka. Během roku kladou na vlhká skrytá místa, pod kameny a hroudy, pod rostlinné zbytky, do trhlin půdy a podobně skupiny až 3 mm velkých bělavých lesklých vajíček. Vajíčka se vyvíjejí v závislosti na prostředí během 3 týdnů až několika měsíců.

Číst dál...

Měkkýši bez ulit. Zahrnují větší počet druhů. Přezimují plži i jejich vajíčka. Během roku kladou na vlhká skrytá místa, pod kameny a hroudy, pod rostlinné zbytky, do trhlin půdy a podobně skupiny až 3 mm velkých bělavých lesklých vajíček. Vajíčka se vyvíjejí v závislosti na prostředí během 3 týdnů až několika měsíců.

Číst dál...

Měkkýši bez ulit. Zahrnují větší počet druhů. Přezimují plži i jejich vajíčka. Během roku kladou na vlhká skrytá místa, pod kameny a hroudy, pod rostlinné zbytky, do trhlin půdy a podobně skupiny až 3 mm velkých bělavých lesklých vajíček. Vajíčka se vyvíjejí v závislosti na prostředí během 3 týdnů až několika měsíců.

Číst dál...

Měkkýši bez ulit. Zahrnují větší počet druhů. Přezimují plži i jejich vajíčka. Během roku kladou na vlhká skrytá místa, pod kameny a hroudy, pod rostlinné zbytky, do trhlin půdy a podobně skupiny až 3 mm velkých bělavých lesklých vajíček. Vajíčka se vyvíjejí v závislosti na prostředí během 3 týdnů až několika měsíců.

Číst dál...

Měkkýši bez ulit. Zahrnují větší počet druhů. Přezimují plži i jejich vajíčka. Během roku kladou na vlhká skrytá místa, pod kameny a hroudy, pod rostlinné zbytky, do trhlin půdy a podobně skupiny až 3 mm velkých bělavých lesklých vajíček. Vajíčka se vyvíjejí v závislosti na prostředí během 3 týdnů až několika měsíců.

Číst dál...

Měkkýši bez ulit. Zahrnují větší počet druhů. Přezimují plži i jejich vajíčka. Během roku kladou na vlhká skrytá místa, pod kameny a hroudy, pod rostlinné zbytky, do trhlin půdy a podobně skupiny až 3 mm velkých bělavých lesklých vajíček. Vajíčka se vyvíjejí v závislosti na prostředí během 3 týdnů až několika měsíců.

Číst dál...

Měkkýši bez ulit. Zahrnují větší počet druhů. Přezimují plži i jejich vajíčka. Během roku kladou na vlhká skrytá místa, pod kameny a hroudy, pod rostlinné zbytky, do trhlin půdy a podobně skupiny až 3 mm velkých bělavých lesklých vajíček. Vajíčka se vyvíjejí v závislosti na prostředí během 3 týdnů až několika měsíců.

Číst dál...

Měkkýši bez ulit. Zahrnují větší počet druhů. Přezimují plži i jejich vajíčka. Během roku kladou na vlhká skrytá místa, pod kameny a hroudy, pod rostlinné zbytky, do trhlin půdy a podobně skupiny až 3 mm velkých bělavých lesklých vajíček. Vajíčka se vyvíjejí v závislosti na prostředí během 3 týdnů až několika měsíců.

Číst dál...

Měkkýši bez ulit. Zahrnují větší počet druhů. Přezimují plži i jejich vajíčka. Během roku kladou na vlhká skrytá místa, pod kameny a hroudy, pod rostlinné zbytky, do trhlin půdy a podobně skupiny až 3 mm velkých bělavých lesklých vajíček. Vajíčka se vyvíjejí v závislosti na prostředí během 3 týdnů až několika měsíců.

Číst dál...

Měkkýši bez ulit. Zahrnují větší počet druhů. Přezimují plži i jejich vajíčka. Během roku kladou na vlhká skrytá místa, pod kameny a hroudy, pod rostlinné zbytky, do trhlin půdy a podobně skupiny až 3 mm velkých bělavých lesklých vajíček. Vajíčka se vyvíjejí v závislosti na prostředí během 3 týdnů až několika měsíců.

Číst dál...

Měkkýši bez ulit. Zahrnují větší počet druhů. Přezimují plži i jejich vajíčka. Během roku kladou na vlhká skrytá místa, pod kameny a hroudy, pod rostlinné zbytky, do trhlin půdy a podobně skupiny až 3 mm velkých bělavých lesklých vajíček. Vajíčka se vyvíjejí v závislosti na prostředí během 3 týdnů až několika měsíců.

Číst dál...

Měkkýši bez ulit. Zahrnují větší počet druhů. Přezimují plži i jejich vajíčka. Během roku kladou na vlhká skrytá místa, pod kameny a hroudy, pod rostlinné zbytky, do trhlin půdy a podobně skupiny až 3 mm velkých bělavých lesklých vajíček. Vajíčka se vyvíjejí v závislosti na prostředí během 3 týdnů až několika měsíců.

Číst dál...

Měkkýši bez ulit. Zahrnují větší počet druhů. Přezimují plži i jejich vajíčka. Během roku kladou na vlhká skrytá místa, pod kameny a hroudy, pod rostlinné zbytky, do trhlin půdy a podobně skupiny až 3 mm velkých bělavých lesklých vajíček. Vajíčka se vyvíjejí v závislosti na prostředí během 3 týdnů až několika měsíců.

Číst dál...

Měkkýši bez ulit. Zahrnují větší počet druhů. Přezimují plži i jejich vajíčka. Během roku kladou na vlhká skrytá místa, pod kameny a hroudy, pod rostlinné zbytky, do trhlin půdy a podobně skupiny až 3 mm velkých bělavých lesklých vajíček. Vajíčka se vyvíjejí v závislosti na prostředí během 3 týdnů až několika měsíců.

Číst dál...

Dospělci mají ploché oválně tělo s velikostí 4-8 mm. Zbarvení mají žlutavé až žlutozelené a na povrchu těla jsou jemné chloupky. Nymfy jsou bezkřídlé, podobné dospělcům tvarem, velikostí i zbarvením.

Číst dál...

Dospělci dorůstají velikosti 1,5-2 mm. Tělo mají žlutavé, křídla jsou pokryta bílými voskovými šupinkami. Nymfy jsou zploštělé, pohyblivé pouze v 1. stádiu. V dalších stádiích mají redukované končetiny a jsou nepohyblivé. Posledním stádiem je puparium. Všechna stádia nymfy mají žlutozelené zbarvení.

Číst dál...

Houbomilka česneková (Suillia lurida) je moucha, jejíž larvy poškozují především porosty zimního česneku. U nás se houbomilka česneková objevila koncem sedmdesátých let a od té doby pravidelně poškozuje porosty zejména v tradičních pěstitelku oblastech česneku. Přezimuje ve stádiu dospělých much, které opouštějí zimní úkryty již po prvním jarním oteplení. Samičky kladou vajíčka jednotlivě na rostliny. Vylíhlé larvy se zavrtávají mezi srdíčkové listy. Napadené rostliny zaostávají v růstu, nejmladší listy se deformují a postupně odumírají. Za deštivého počasí poškozené rostliny často podléhají mokré hnilobě. Intenzita poškození porostů česneku závisí na pěstitelských a povětrnostních podmínek. Škody bývají silnější, pokud rostliny po přezimování trpí nedostatkem vláhy nebo je trvale chladné počasí, kdy česnek velmi pomalu roste a larvy houbomilke česnekové mají více času na proniknutí k vegetačnímu vrcholu rostlin.

Číst dál...

Motýlci mají přední křídla fialově hnědá, směrem k lemu světlejší, téměř jednobarevná. Spodní křídla jsou jednobarevně tmavá. Housenky jsou světle růžové. Dosahují délky 1 cm.

Číst dál...

Bekyně zlatořitná způsobuje kalamitám na různých ovocných dřevinách především na silničních stromořadích. Škůdce má za rok jednu generaci. Škůdce ničíme hlavně mechanicky odřezáváním a spalováním zimních hnízd housenek ještě před začátkem rašení ovocných stromů.

Číst dál...

Brouci jsou šedohnědí, 4-5 mm dlouzí. Mají podlouhlé krovky. Larvy jsou bílé, beznohé, rohlíčkovitě prohnuté, se žlutou nebo hnědou hlavou. Dosahují délky 6 mm.

Číst dál...

Brouci jsou šedohnědí, 4-5 mm dlouzí. Mají podlouhlé krovky. Larvy jsou bílé, beznohé, rohlíčkovitě prohnuté, se žlutou nebo hnědou hlavou. Dosahují délky 6 mm.

Číst dál...

Můra bavlníková je jedním z nejvýznamnějším škůdců kukuřice. V současnosti se rozšiřuje zejména kvůli globálnímu oteplování. Mora bavlníková je typický migrující motýl. Image se vyskytují v těch oblastech Evropy, kde housenky nacházejí kvetoucí rostlin. Škůdce přezimuje v jižním Středomoří, ale v létě se vyskytuje ve všech oblastech Evropy. Housenky poškozují palice kukuřice a živí se " vlasy " a zrny. Při produkci cukrové kukuřice je přítomnost larevv šúľkoch vážným problémem. Škůdci kontaminují palice fekálními výměšky. Přímá škodlivost způsobená zerem housenek je důležitá, ale mnohem větší je nepřímá škodlivost způsobena kvalitativními problémy a poškozením palic . Tento škůdce má několik generací za rok a kukuřici napadá po celou vegetační doby.

Číst dál...

Motýl je hnědožlutý. V rozpětí křídel měří 2,5 - 3 cm. Housenky jsou žlutohnědé. Dosahují délky až 3 cm. Přezimují dospělé housenky ukryté v rostlinných zbytcích. Kuklí se od května do června. Dospělci létají od června do začátku září a postupně kladou vajíčka. Hromadný let obvykle nastává od poslední dekády června do počátku srpna s jedním maximem v první polovině a druhým ve druhé polovině července. Housenky žijí uvnitř stébel či lodyh živných rostlin. Dorůstají od konce srpna do října a zůstávají v diapauze až do jara. Do roka se u nás vyvine jedna generace.

Číst dál...

Na listech napadených rostlin jsou stříbřitě lesklé nepravidelné skvrny s drobnými černými kupičkami trusu. Silně napadená místa později žloutnou a nekrotizují. Mladé listy jsou v důsledku sání retardované a pokroucené. Na posátých místech je drobný, asi 1,5 mm dlouhý, pohyblivý štíhlý hmyz.

Číst dál...

Na listech napadených rostlin jsou stříbřitě lesklé nepravidelné skvrny s drobnými černými kupičkami trusu. Silně napadená místa později žloutnou a nekrotizují. Mladé listy jsou v důsledku sání retardované a pokroucené. Na posátých místech je drobný, asi 1,5 mm dlouhý, pohyblivý štíhlý hmyz.

Číst dál...

Na listech napadených rostlin jsou stříbřitě lesklé nepravidelné skvrny s drobnými černými kupičkami trusu. Silně napadená místa později žloutnou a nekrotizují. Mladé listy jsou v důsledku sání retardované a pokroucené. Na posátých místech je drobný, asi 1,5 mm dlouhý, pohyblivý štíhlý hmyz.

Číst dál...

Na listech napadených rostlin jsou stříbřitě lesklé nepravidelné skvrny s drobnými černými kupičkami trusu. Silně napadená místa později žloutnou a nekrotizují. Mladé listy jsou v důsledku sání retardované a pokroucené. Na posátých místech je drobný, asi 1,5 mm dlouhý, pohyblivý štíhlý hmyz.

Číst dál...

Původcem poškození je listová osa - pilatka, jejíž čas letu je koncem dubna (maximum do středu května). Vyskytuje se hlavně v nižších polohách do 500 m n.m. Kladky vajíček probíhá na jehlicích právě se rozvíjejících se pupenů. Trvání žeru housenek je krátké (asi 14 dní). Jelikož se žer omezuje většinou na vrchní část koruny, dochází následně k jejímu bujení.

Číst dál...

Vajíčka jsou válcovitého tvaru na koncích zaoblená. Po nakladení jsou tmavozelená a postupně se zbarvují do šedozelena. Velikost je 2,2x1,1 mm. Housenice jsou špinavě zelené se třemi páry hrudních končetin a jedním výrůstkem na konci těla. Dospělé housenice jsou sytě zelené a dorůstají velikosti 20-25 mm. Větší housenice jsou samičky, menší jsou samci. Kukla je volná světle zeleně až žlutozeleně zbarvená, dlouhá 10-15 mm. Dospělci mají zploštělé, 10-14 mm dlouhé tělo. Hlava je relativně velká, hranatá s dlouhými nitkovitými tykadly a mohutnými kusadly. Hruď je černé barvy se žlutavými skvrnami. Zadeček je žlutohnědý a barevným nádechem se liší podle pohlaví. Samičky mají rozpětí křídel 22-27 mm a samci 20-24 mm.

Číst dál...

Motýlci obaleče mramorovaného jsou poněkud menší. Přední křídla mají mramorovaná. Vajíčka jsou průhledná, opálově lesklá, čočkovitého nebo bochánkovitého tvaru. Housenky obaleče mramorovaného měří do 10 mm a jsou žlutozelené.

Číst dál...

Motýlci obaleče jednopásého dosahují délky 6-7 mm. V rozpětí křídel měří 13-15 mm. Přední křídla mají slámově žlutá až masově hnědavá, uprostřed s příčnou trojúhelníkovitou tmavší páskou. Zadní křídla jsou šedofialová. Vajíčka jsou průhledná, opálově lesklá, čočkovitého nebo bochánkovitého tvaru. Housenky obaleče jednopásého dosahují délky 10-12 mm. Jsou různě zbarvené.

Číst dál...

Kukly přezimují v spadaného listí. Imaga první generace se objevují v první polovině dubna a začátkem května. Samičky kladou vajíčka jednotlivě na horní stranu listů. Larvy nejprve vyžírají úzkou chodbu, která se později rozšiřuje a měří 5 - 30 mm. Koncem června se líhnou image druhé, v srpnu a v září image třetí generace. Larvy vyžírají na listech ploché miny. při silném výskytu listy hnědnou a mohou opadávat. Silně napadené rostliny jsou méně odolné proti mrazu v zimním období.

Číst dál...

Motýl je stříbřitě bílý až šedohnědý, 3-4 mm dlouhý. V rozpětí křídel měří 7,5-9 mm. Housenky jsou zelené. Mají 5 párů panožek. Dosahují délky 5 mm.

Číst dál...

Mšice (Aphidoidea) v porostech brambor sledujeme pro jejich přímou škodlivost, ale zejména proto, že přenášejí viry. Napadené rostliny zaostávají v růstu, listy jsou lesklé a lepkavé. Z mšic na pozemcích škodí: mšice broskvoňová (Myzus persicae), mšice řešetláková (Aphidula nasturtii) a mšice bramborová (Rhopalosiphoninus latysiphon). Při ničení mšic vycházíme z poznatku, že okřídlené mšice mohou nakazit až 95% rostlin. Přípravky aplikujeme tak, abychom likvidovali zejména mšice z jarních náletů. Boj proti mšicím v rozmnožovateľských porostech závisí na kvalitě negativních výběrů. Zkrácená kultivace, preemergentní aplikace herbicidů mechanicky omezují přenášení virů. Z chemických přípravků používáme organosfáty, karbamáty a granulované insekticidy.

Číst dál...

Moucha má žlutou hlavu s černým týlem, černou hruď se žlutým štítkem, černý zadeček a průhledná křídla se čtyřmi proužky. Dosahuje délky 4 mm. Vajíčka jsou bělavá, v obrysu protáhle elipsovitá, 2 mm dlouhá. Beznohé bílé larvy dosahují délky 6 mm. Pupárium je slámově žluté, 4 mm dlouhé.

Číst dál...

Dospělci dorůstají délky 8-16 mm. Tvar těla je zavalitý s vypouklými krovkami, které jsou podélně černé a žlutě proužkované. Larvy jsou červené, olygopodní ztloustlé s černými znaky na boku. Larvy postupně požírají listovou plochu. Pokud nedojde k jejich regulaci, jsou schopny způsobit až holožír.

Číst dál...

Nosatci jsou 2-4 mm dlouzí, tmaví až černí. Larvy jsou bílé, beznohé, zavalité, mírně prohnuté, s hnědou hlavou. Přezimují brouci na nejrůznějších místech. Na jahodnících začínají úživný žír obvykle ve druhé polovině dubna až počátkem května v době, kdy začínají kvést jabloně. Vajíčka kladou po jednom do květních poupat jahodníků a nakusují květní stopky těchto poupat. Hlavní doba kladení vajíček se shoduje s dobou plného květu jabloní a trvá potud, pokud jsou k dispozici nerozkvetlá poupata jahodníků. Poté se brouci stěhují na později kvetoucí růžokvěté rostliny (maliník, ostružiník). Larvy se vyvíjejí a kuklí ve spadlých zaschlých poupatech. Brouci se líhnou začátkem července. V této době škody již nezpůsobují. Do roka se vyvine jedna generace.

Číst dál...

Housenice jsou nejprve šedě zbarvené se slabým nazelenalým nádechem, později jsou tmavší s barevným proužkem na boku. Dosahují délky až 18 mm. Mají 3 páry pravých končetin a 7–8 párů panožek na zadečkové části. Dospělci jsou 7-8 mm dlouzí, červenavě žlutí s černou hlavou a černou kresbou na hrudi. Křídla mají sklovitě průsvitná.

Číst dál...

Vajíčka jsou polokulovitá, kladená ve skupinách. Vajíčka můry zelné jsou nejprve světlá, později tmavě šedá. Housenky jsou různě zbarvené. Na hřbetě mají 3 podélné čáry. Motýli jsou šedohnědí a na zadním okraji křídla mají charakteristickou kresbu v podobě písmene ”W”.

Číst dál...

Housenka běláska zelného je nevýrazně žlutá s černými skvrnkami. Přezimují kukly. Motýli první generace létají od konce dubna do počátku června. Tato první generace je poměrně málo početná a jen výjimečně způsobuje významné škody. Druhá generace bývá početnější. Vyskytuje se v červenci a srpnu. Především je třeba ošetřovat zelí pěstované k uskladnění. Vajíčka běláska zelného jsou kladena ve skupinách. První dva instary housenek zůstávají pohromadě. Teprve později se rozlézají na nevelkou vzdálenost. Po celou dobu žíru dávají přednost vnějším listům. Proto jsou snadno zasažitelné insekticidy. Způsobené škody jsou od počátku velmi nápadné.

Číst dál...

Dospělci dorůstají velikosti 2-2,5 mm. Mají dlouhá, hnědá, nitkovitá tykadla. Třetí pár končetin je přizpůsoben skákání nadměrným vývinem. Zbarvení je leskle černé se dvěmi žlutými pruhy, které jsou celé délce stejně široké. Larvy jsou bílé až žlutavé, olygopodní, s hnědou hlavou a nohami. Na bocích mají černé skvrny.

Číst dál...

Dospělci dorůstají velikosti 1,5-2 mm. Tělo mají žlutavé, křídla jsou pokryta bílými voskovými šupinkami. Nymfy jsou zploštělé, pohyblivé pouze v 1. stádiu. V dalších stádiích mají redukované končetiny a jsou nepohyblivé. Posledním stádiem je puparium. Všechna stádia nymfy mají žlutozelené zbarvení.

Číst dál...

Na révě mohou škodit tři druhy obalečů. Dva druhy z nich - obaleč mramorovaný ( Lobesia botrana ) a obaleč pásový ( Eupoecilia ambiguella ) - poškozují květenství, třapiny a později bobule révy, proto v místech jejich pravidelného výskytu bývá nutné révu proti nim chemicky ošetřovat. Oba druhy přezimují ve stadiu kukel. Z nich se od konce dubna líhnou motýli, které se hromadně rojí v průběhu května . Po oplodnění začnou samičky klást vajíčka. Vylíhlé housenky poškozují květenství révy a spřádají ho vlákny. Zde se také kuklí a v červenci se líhnou motýli druhé generace obou druhů. Housenky této generace poškozují vyvíjející se bobule, které často podléhají hnilobě .

Číst dál...

Dospělci dorůstají velikosti 1,5-2 mm. Tělo mají žlutavé, křídla jsou pokryta bílými voskovými šupinkami. Nymfy jsou zploštělé, pohyblivé pouze v 1. stádiu. V dalších stádiích mají redukované končetiny a jsou nepohyblivé. Posledním stádiem je puparium. Všechna stádia nymfy mají žlutozelené zbarvení.

Číst dál...

Dospělci dorůstají velikosti 1,5-2 mm. Tělo mají žlutavé, křídla jsou pokryta bílými voskovými šupinkami. Nymfy jsou zploštělé, pohyblivé pouze v 1. stádiu. V dalších stádiích mají redukované končetiny a jsou nepohyblivé. Posledním stádiem je puparium. Všechna stádia nymfy mají žlutozelené zbarvení.

Číst dál...

Moucha má žlutou hlavu s černým týlem, černou hruď se žlutým štítkem, černý zadeček a průhledná křídla se čtyřmi proužky. Dosahuje délky 4 mm. Vajíčka jsou bělavá, v obrysu protáhle elipsovitá, 2 mm dlouhá. Beznohé bílé larvy dosahují délky 6 mm. Pupárium je slámově žluté, 4 mm dlouhé.

Číst dál...

Mšice jsou nejznámějšími a nejrozšířenějšími škůdci ovocných dřevin. Jejich škodlivost spočívá především v tom, že rostlinné šťávy sají v takovém množství, že jejich nestačí zužitkovat. Proto lepkavými kapkami šťáv, které prošly jejich trávicím traktem (tzv. medovice) znečišťují níže položené listy, na kterých se později rozrůstají čerňovky. Škodlivost mšic zvyšuje i skutečnost, že se dokáží v krátkém čase mimořádně rychle přemnožit. Kromě sání rostlinných šťáv škodí i přenášením různých virových chorob (např. šarka ). Všechny druhy mšic přezimují ve formě vajíček na jednotlivých druzích ovocných dřevin. Některé druhy začátkem léta proletují ( migrují ) na letní hostitelské rostliny, z nichž se na podzim vracejí zpět na ovocné dřeviny a nakladou přezimující vajíčka. Jiné druhy zůstávají během celé vegetace na ovocných dřevinách.

Číst dál...

Housenky přezimují v různých úkrytech. Na jaře se kuklí a od května létají motýli první generace. Samičky kladou vajíčka na rub listů. Dospělé housenky opouštějí miny a na spodní straně list si přichycují několika úpony bílý zámotek. Motýly druhé generace vylétávají v srpnu až září.

Číst dál...

Vajíčko je cca 1 mm velké, mléčné stříbřitě se lesknoucí,téměř okrouhlé, ploché ve tvaru ploché šupinky, přilepené celou plochou na plod nebo na list. Housenky jsou zpočátku bělavé, později růžové, s hnědou hlavou. Dosahují délky 2 cm. Kukla je 9 - 10 mm dlouhá, tmavá, s čokoládovým odstínem. Motýl je cca 1 cm dlouhý. V rozpětí křídel měří 2 cm. Přední křídla jsou popelavě šedá s tmavými příčkami. Blízko jejich hrotu je červenavě tmavohnědá skvrna, světle leskle orámovaná. Zadní křídla jsou šedohnědá.

Číst dál...

Dospělci dorůstají velikost 6-7 mm a jsou žlutočerné barvy. Larvy jsou polypodní housenice dorůstající velikosti 10-12 mm. Zbarveny jsou žlutavě.

Číst dál...

Brouci jsou 3,5-4,5 mm dlouzí. Mají štít a krovky tmavě hnědočervené, porostlé hustými tmavšími a světlejšími chloupky. Za středem krovek bělavé chloupky tvoří příčný oblouček. Vajíčka jsou bílá, 0,7 mm dlouhá. Larvy jsou bledě žluté, štíhlé, protáhlé, mírně prohnuté, beznohé, s hnědou hlavou. Dosahují délky 5-6 mm.

Číst dál...

Dospělci jsou černí, hnědě opýření se světlou skvrnkou v krajině štítku, 3-4 mm dlouzí. Larvy jsou bělavé, beznohé, rohlíčkovitě prohnuté, až 7 mm dlouhé, s žlutohnědou až hnědou hlavou. Brouci ze zimovišť přelétávají do porostů řepky olejky cca. od poloviny března. Vyžírají otvůrky do čepelí listů nebo jamky do řapíků listů a do stonků pod vegetačním vrcholem. Samičky kladou vajíčka ve skupinkách do vyhlodaných komůrek v hlavním nervu nebo do řapíků listů. Vylíhlé larvy vyžírají hlavní nerv a řapík listů, později dřeň stonku. Kuklí se v půdě. Přezimují brouci.

Číst dál...

Dospělci jsou šedočerní, 3-4 mm dlouzí. Larvy jsou bělavé, beznohé, prohnuté, až 7 mm dlouhé, s žlutohnědou až hnědou hlavou. Brouci po přezimování přelétávají do porostů řepky olejky od poloviny března. Konají úživný žír. Do listů i stonků vyžírají drobné dírky. Po 2-3 týdnech samičky kladou vajíčka do stonků těsně pod vegetační vrchol. Larvy vyžírají dřeň stonků a po 4-5 týdnech se kuklí v půdě. Mladí brouci se líhnou asi za 25 dní. Zůstávají v zemi až do jara.

Číst dál...