Jádroviny

Samičky jsou apterní a mají tělo kryté šedavým štítkem o velikosti cca 1,5–2 mm. Samci jsou menší, mají jeden pár křídel a jsou také zakrytí štítkem. Nymfy vypadají podobně jako dospělci.

Přední křídla samečků jsou světle hnědá s tmavší kresbou. Zadní křídla světle šedá. Samečci měří v rozpětí křídel 3 cm. Samičky mají křídla zakrnělá, neschopná letu. Jsou hnědošedé a měří 8-10 mm. Vajíčka jsou tupě oválná, 0,8 mm dlouhá s jemnou síťovou skulpturou, zpočátku světle zelená, později oranžová, před líhnutím tmavá. Housenky jsou zelenavé až hnědavé. Po stranách mají 3 bílé a na hřbetě jeden tmavozelený pás. Dorůstají délky 3 cm.

Přezimující samičky jsou oranžové, ostatní pohybliví jedinci žlutozelení, se dvěma tmavými skvrnkami na bocích těla. Dospělé samičky měří 0,4-0,5 mm. Kladou průsvitná, bělavá kulatá vajíčka o průměru 0,1 mm. Samečci jsou štíhlejší a kratší než samičky.

Přezimují pohlavně dospělé oplodněné samičky pod kůrou stromů nebo v suchých listech. Objevují se od konce března do konce dubna na řasící pupenech a mladých listech. Jarní a podzimní generace se vyvíjí pomalu (za 20-40 dnů) zatímco letní generace se vyvíjí rychle (za 10-25 dní). Suché a teplé dlouhé dny podporují rozmnožování. Následkem toho jsou tyto dva druhy aktivní hlavně v létě.

Pohybliví jedinci jsou červeně zbarveni, 0,5-0,7mm velcí. Zimní vajíčka jsou červená, cibulovitého tvaru, na vrcholu s nitkovitým výběžkem, velká 0,1 mm. Jsou kladena ve velkém množství na větve, převážně na větve obrácené na jižní stranu. Letní vajíčka jsou žlutozelená až sytě červená, tvarem i velikostí podobná zimním vajíčkům. Samičky je kladou hlavně na spodní stranu listů.

Vajíčko je cca 1 mm velké, mléčné stříbřitě se lesknoucí,téměř okrouhlé, ploché ve tvaru ploché šupinky, přilepené celou plochou na plod nebo na list. Housenky jsou zpočátku bělavé, později růžové, s hnědou hlavou. Dosahují délky 2 cm. Kukla je 9 - 10 mm dlouhá, tmavá, s čokoládovým odstínem. Motýl je cca 1 cm dlouhý. V rozpětí křídel měří 2 cm. Přední křídla jsou popelavě šedá s tmavými příčkami. Blízko jejich hrotu je červenavě tmavohnědá skvrna, světle leskle orámovaná. Zadní křídla jsou šedohnědá.

Mšice jsou nejznámějšími a nejrozšířenějšími škůdci ovocných dřevin. Jejich škodlivost spočívá především v tom, že rostlinné šťávy sají v takovém množství, že jejich nestačí zužitkovat. Proto lepkavými kapkami šťáv, které prošly jejich trávicím traktem (tzv. medovice) znečišťují níže položené listy, na kterých se později rozrůstají čerňovky. Škodlivost mšic zvyšuje i skutečnost, že se dokáží v krátkém čase mimořádně rychle přemnožit. Kromě sání rostlinných šťáv škodí i přenášením různých virových chorob (např. šarka ). Všechny druhy mšic přezimují ve formě vajíček na jednotlivých druzích ovocných dřevin. Některé druhy začátkem léta proletují ( migrují ) na letní hostitelské rostliny, z nichž se na podzim vracejí zpět na ovocné dřeviny a nakladou přezimující vajíčka. Jiné druhy zůstávají během celé vegetace na ovocných dřevinách.

Bezkřídlé živorodé samičky jsou zavalité, asi 2 mm dlouhé, rezavě až červenavě hnědé, narudlé až fialově červené, pokryté voskovými bílými výpotky. Na konci těla mají dlouhá vosková vlákna.

Svilušky nepatří mezi hmyz, ale mezi pavoukovci, čehož důkazem jsou 4 páry končetin a schopnost vytváření pavučinky na napadených rostlinách. Protože jsou velmi drobné ( jejich tělo dosahuje délky 0,2 - 0,4 mm ), pouhým okem nejsou téměř viditelné. Na jejich přítomnost nás upozorňují stříbřité, žlutohnědé nebo bronzovohnedé drobné skvrnky na vrchní straně napadených listů. Na okrasných rostlinách nejčastěji škodí sviluška chmelová ( Tetranychus telarius ), který se lidově nazývá také červený pavouček. Kromě okrasných rostlin napadá desítky různých polních plodin, zelenin, ovocných dřevin a přežívá i na různých plevelů. Ve volné přírodě přezimuje ve stádiu oplodněných samiček. V teplých a suchých podmínkách bytů a skleníků se rozmnožuje nepřetržitě celý rok.

Tato choroba je příčinou bělavých povlaků na listech, květech, letorostech a mladých plodech. Silněji napadené části hnědnou a zasychají. Na plodech je kromě toho i příčinou mramorovité korkovitosti (rzivosti). Při dlouhodobějším zanedbání ochrany dochází k tvorbě malých listů, redukci přírůstků, zmenšení velikosti plodů, k silnému zasychání větví a postupnému chřadnutí celých stromů.

Choroba je zpočátku pozorovatelná na květech a mladých plodech jejichž pletiva tmavnou a vodnatí. Choroba přechází na letorosty, kde se projevuje jejich tmavnutím a prohýbáním. Na větvích jsou pozorovatelné tmavší napadená místa, která jsou zpočátku vypouklá, ale později se propadají. Na napadených místech se za optimálního počasí mohou objevit bělavé kapky. Větve nalézající se nad napadením hnědnou a zůstávají na nich vyset uschlé listy.

Choroba poškozuje listy, plody, květy a velmi často i letorosty. Na listech způsobuje tmavošedé až černé ostře ohraničené skvrny, které nekrotizují a silně napadené listy opadávají. Opadávají i silněji napadené květy a mladé plody. Větší plody jsou typicky strupovité, často se deformují a někdy i praskají. Na letorostech vznikají tmavé skvrny, které zasychají, následkem čehož kůra na letorostech je drsná a praská.