Trávník

Pýr je trvácna, veľmi odolná burina, ktorá sa vyskytuje na poliach, záhradách, lúkach aj v sadoch. Patrí medzi najnepríjemnejšie a najinvazívnejšie buriny.

Houby v trávníku jsou projevem kondice půdy, ve které rostou. Pokud vám vadí, čtěte dále, jak se jich můžete zbavit.

Jednoletý pozdně jarní plevel v okopaninách i v obilninách. Nebezpečným zdrojem zaplevelení jsou dozrálé rostliny se snadno se rozevírajícími tobolkami. Vzchází později na jaře při vyšších teplotách půdy z hloubky okolo 5 cm. Nebezpečný plevel.

Jednoletý ozimý plevel. Snáší všechny podmínky, od suchých, chudých, písčitých půd až po vlhké, živinami bohaté lokality. Preferuje půdy s nízkým obsahem vápníku. Zapleveluje v podstatě všechny plodiny, především ozimé obiloviny a ostatní ozimé plodiny, okopaniny a víceleté pícniny

Dekorativní tráva s krátkými, mohutnými, cca 1 cm tlustými, bělavými výběžky.Teplomilný plevelný druh. Obilkami se šíří do okolí. Na orné půdě převládá šíření oddenky zpracováním půdy.

Bolševník je dvouletá rostlina a na zahradě je nejvhodnější jeho mechanická nebo chemická likvidace. Postupujte opatrně, je toxický a způsobuje popáleniny

Jednoletý ozimý plevelný druh. Na orné půdě se vyskytuje především v širokořádkových plodinách (okopaniny), ale též i ve víceletých pícninách a prořídlých obilovinách. Někdy se objevuje jako charakteristický plevel máku, se kterým současně zraje.

Jednoletý, světle zelený plevelný druh s bohatým kořenovým systémem. Lodyha je přímá, větvená, 20 – 80 cm vysoká, dole lysá. Roste na polích, zahradách, rumištích, cestách.

Jdnoletý plevelný druh s tenkými, vřetenovitými, málo větvenými kořeny. Na orné půdě zapleveluje téměř všechny plodiny, zejména však ozimé obiloviny, luskoviny. Snáší dobře zastínění a může se vyskytovat i v hustých porostech.

Jednoletá pozdní jarní plevelná tráva. Roste na vlhčích polích, zahradách, u cest, v příkopech, na rumištích, na obnažených dnech rybníků. Je velice nebezpečným plevelem širokořádkových plodin (okopanin, zelenin, kukuřice). Rostlina je tmavozelená, lysá až roztroušeně chloupkatá, zakořeňuje hustou sítí svazčitých kořenů.

Jilek vytrvalý se pěstuje jako speciální pastevní tráva a velmi dobře snáší sešlapávání. Rozšiřuje se jak semeny tak také polehlá stébla zakořeňují. Je typickou přímořskou plodinou a v nasich podmínkách často trpí přísušky a špatně snáší dlouhé zimy. Pěstuje se jako součást pastevních směsí a nebo samostaně. V porovníní s jílkem vytrvalým poskytuje nižší výnos zelené hmoty.

Chrpa roste hlavně na okrajích obilných polí a na suchých, kamenitých místech spolu s řebříčkem obecným a divokým mákem. Je indikátorem přehnojení polí, v nedávné minulosti se při silném umělém hnojení vyskytovala méně často. Je to jednoletá rostlina s lodyhou vysokou až 80 cm, lodyha je často rozvětvená. Květní listy jsou špičaté, asi 6 mm široké. Květy jsou uprostřed modrofialové a na okrajích výrazně modré. Kvete od června do září.

Listy jsou vstřícné, dole dlouze řapíkaté, horní přisedlé, poloobjímavé; čepele jsou srdčitě okrouhlé až ledvinovité, hrubě vroubkované, tupé. Drobné květy jsou souměrné, oboupohlavné a tvoří husté lichopřesleny; koruny mají rovnou tenkou trubku, jsou růžové až masově červené, často vůbec nerozkvétají. V porovnání s hluchavkou nachovou se vyskytuje spíše na sušších stanovištích, zvláště však na živinami bohatých půdách.

Lodyha je přímá, od báze rozvětvená, 5–40 cm vysoká, pýřitá jen pod úborem. Listy jsou husté, lysé, peřenosečné, s nitkovitými úkrojky. Může se často masově vyskytovat na uježděných místech ve víceletých písninách a obilninách. Nebezpečný může být v zelenině a okoppaninách. Hustě seté porosty jej dokáží potlačit.

Jednoletá až dvouletá bylina, při vadnutí páchnoucí myšinou. Kořen kuželovitě ztlustlý nebo větvený. Lodyha (25-) 100 – 200 (- 250) cm vysoká, oblá a dutá, po celé délce jemně žlábkovitě rýhovaná, rozvětvená, s větvemi často vstřícnými nebo po 2 – 3 v přeslenech, na bázi červeně skvrnitá. Dolní lodyžní listy v obrysu trojúhelníkovité, řapík oblý, až 10 cm dlouhý; horní listy v obrysu trojboce vejčité, menší, 2 – 4x zpeřené, tmavě zelené a zcela lysé, k lodyze přisedají úzkými pochvami. Jednotlivé lístky jsou řapíkaté, tvarem podlouhle kopinaté, nejmenší úkrojky jsou téměř pravidelně zubaté. Květenstvím je okolík složený většinou z 10 – 15 okolíčků. Obaly tvoří 5 – 6 vejčitě kopinatých listenů; obalíčky ze 3 – 6 listenů, vejčitě kopinatých, na bázi srostlých. Kališní cípy nezřetelné, korunní plátky bílé. Na rostlině se vyskytují květy oboupohlavné i jednopohlavné. Plodem je široce vejčitá dvounažka, která se skládá ze dvou žebernatých dílčích plodů (merikarpia). Merikarpia 3 – 3,5 mm dlouhá, 2,5 – 3 mm široká, šedohnědá, s 5 ostře vyniklými, zvlněnými hlavními žebry.

Dvoudomá rostlina. Samčí rostliny mají prašníkové květy sestaveny v úžlabních hroznech, které jsou delší než podpůrné listy. Na samičích rostlinách vyrůstají z úžlabí listů pestíkové květy s dvoupouzdrým ostnitým semeníkem (buď jednotlivě, nebo po 2–3). Samičí i samčí kvítky jsou nažloutle zelené, pravidelné, s trojčetným okvětím. Na poli se současně vyskytují rostliny obojího pohlaví, jež se spolehlivě rozlišují teprve v době květu. Zapleveluje převážně okopaniny, zeleniny a ostatní širokořádkové plodiny nevytvářející zapojený porost. Velmi nepříjemná je zvláště v pařeništích, sklenících a na zavlažovaných plochách.

Krtek není podle vyhlášky chráněno zvíře pod hrozbou pokuty. Můžete ho zlikvidovat a zabití není žádný přestupek. Jen jeho plošné a hromadné zabíjení, které by mohlo vést k ohrožení jeho existence, je zakázáno . Krtek si v zemi dělá chodbičky, vyhledává tam potravu a jezdí se po zahradě nahoru-dolů. Křty sice kořeny nežerou, ale při rytí zkypříme půdu tak, že rostliny často uhynou. A hlavně, krtince v trávníku jsou neestetické.

Příznaky se projevují již na podzim. Rostliny bývají pokroucené a často se na nich tvoří narůžovělý povlak mycelia. Na jaře po roztaní sněhové pokrývky jsou napadené rostliny oslabené a nebo odumírají a tvoří mezerovitý porost.

Proti širokolistovým plevelům v trávnících zasahujeme tehdy, když mají vyvinutou dostatečně velkou listovou plochu To znamená, že týden před a po aplikaci přípravků trávník neseká.

Mechem se nejlépe daří na vlhkých a stinných místech a na těžších půdách s nedostatkem živin. Vedle aplikaci doporučených přípravků s obsahem železa se doporučuje trávníky pravidelně přihnojovat a prořídlé porosty dosévat.

Nedostatek hořčíku se na travách projevuje žlutozelenými prodlouženými pásky v listech (tigrovitosť). Nejčastěji se vyskytuje na lehkých písčitých půdách. Při akutním nedostatku hořčíku aplikace listových hnojiv ve formě opakovaných postřiků.

Na listech a listových pochvách tvoří válcovitě světlé polštářky mycelia. Později tyto polštářky tmavnou, získávají hnědavé zabarvení a celé mycelium má plstnatý charakter. Kupky se mohou také vyskytnout v klasech.

Choroba se začíná projevovat až koncem června a v červenci cihlově rezavými podlouhlými kupkami uredospor. Vyskytují se převážně na listových pochvách a stéblech. Na kupky dochází k odchlípnutí pokožky. Na stejných místech se krátce před sklizní se objevují černé kupky zimních výtrusů tzv. teleutospory. Na dřišťálu, který je mezihostitelem jsou na líci listů nápadné oranžové skvrny, na rubu malé žluté skupinky pohárkovitých aecidií s aecidiosporami. Přes poměrně pozdní výskyty dochází k citelným škodám. Ohroženy jsou však jen jihovýchodní oblasti a vyskytuje se jen v některých letech.