Okrasné rostliny

Botrytis gladiolorum (syn. B. cinerea) způsobuje na hlízách hluboké skvrny, především v místě vegetačních vrcholů, které někdy vypadávají. Na listech způsobuje světlé, později černohnědé drobné skvrny, které se postupně prodlužují. Na květech jsou skvrny sklovité. Fusarium oxysporum f. sp. gladioli způsobuje na hlízách propadlé tmavé okrouhlé skvrny a na průřezu napadenou hlízou jsou zřetelné tmavé svazky cévní. Choroba se projevuje slabším růstem, žloutnutím listů od špiček a odumíráním rostlin. Obdobné příznaky způsobuje i Stromatinia gladioli, avšak na bázích listů se vytvářejí drobná černá tělíska. Velmi podobné skvrny na hlízách jsou i po napadení houbou Septoria gladioli, která na listech způsobuje okrouhlé, přibližně 5 mm velké, černě lemované skvrny s černými drobnými plodničkami. Škody způsobuje především na mladých rostlinách vypěstovaných z brutů (korálků). Skvrny s modrozeleným plísňovým povlakem způsobuje Penicillium gladioli, která napadá zejména oslabené nebo poškozené rostliny.

Fyziologická korkovitost listů muškátu se projevuje několik milimetrů velkými výrůstky na spodní straně listů muškátu štítovitolistého (Pelargonium peltatum = povislá nebo táhlé muškáty). Jsou to vlastně zvětšené buňky a jsou následkem vysoké vzdušné a půdní vlhkosti, jakož i špatného odtoku vody z nádob.

Rez muškátovou způsobuje houba Puccinia Pelargónií-zonální a postihuje pouze muškát kroužkovaný pěstován ve volné přírodě nebo na otevřených prostranstvích. Proto se vyskytuje pouze v deštivých letech a v hustých a často zavlažovaných porostech. Přenáší se nemocnými rostlinami a v porostech se šíří spórami.

Rzi růžové (Phragmidium mucronatum) se daří také v deštivém počasí a podobně jako černá skvrnitost způsobuje i předčasný opad silně napadených listů. Rez růžová se na vrchní straně listů projevuje nenápadnou žlutooranžovou mozaikou. O to nápadnější jsou oranžovohnědé hromádky letních výtrusů a tmavohnědé hromádky zimních výtrusů na spodní straně listů.

Septóriová skvrnitost listů (Septoria chrysanthemella) patří mezi nejčastější houbové choroby chryzantém. První příznaky v podobě tmavohnědých, převážně kulatých, ostře neomezených skvrn se objevují na nejstarších listech. Ve vlhkých podmínkách a v deštivém počasí se onemocnění rychle šíří i na mladší listy. Silně infikované listy hnědnou, usychají a předčasně opadávají. Rostliny se odspodu vyhnul, slabší rostou a květy bývají menší. Houba přezimuje na zbytcích napadených rostlin, ale i na matečných rostlinách, z nichž se odebírají řízky na další množení.

Přezimující samičky jsou oranžové, ostatní pohybliví jedinci žlutozelení, se dvěma tmavými skvrnkami na bocích těla. Dospělé samičky měří 0,4-0,5 mm. Kladou průsvitná, bělavá kulatá vajíčka o průměru 0,1 mm. Samečci jsou štíhlejší a kratší než samičky.

Dospělci mají ploché oválně tělo s velikostí 4-8 mm. Zbarvení mají žlutavé až žlutozelené a na povrchu těla jsou jemné chloupky. Nymfy jsou bezkřídlé, podobné dospělcům tvarem, velikostí i zbarvením.

Dospělci dorůstají velikosti 1,5-2 mm. Tělo mají žlutavé, křídla jsou pokryta bílými voskovými šupinkami. Nymfy jsou zploštělé, pohyblivé pouze v 1. stádiu. V dalších stádiích mají redukované končetiny a jsou nepohyblivé. Posledním stádiem je puparium. Všechna stádia nymfy mají žlutozelené zbarvení.

Na listech napadených rostlin jsou stříbřitě lesklé nepravidelné skvrny s drobnými černými kupičkami trusu. Silně napadená místa později žloutnou a nekrotizují. Mladé listy jsou v důsledku sání retardované a pokroucené. Na posátých místech je drobný, asi 1,5 mm dlouhý, pohyblivý štíhlý hmyz.

Mšice jsou nejrozšířenějšími a nejznámějšími škůdci zahradních plodin. Jejich škodlivost spočívá jednak v tom, že se dokáží velmi rychle rozmnožovat a jednak v tom, že z rostlin vysál mnohem víc šťáv, než dokáží zužitkovat. Proto těmito sladkými a lepkavými výměšky (tzv. medovice) znečišťují níže položené listy, na kterých se rozrůstají čerňovky. Mšice škodí i nepřímo přenášením různých virových chorob (např. pestrokvetosť tulipánů, prúžkovitosť mečíků ). Většina druhů mšic má zimních hostitelů, na kterých přezimuje ve formě vajíček. Na jaře na nich vytvoří dvě tři generace a pak přeletů na letní hostitelské rostliny, kde se zdržuje až do podzimu. Pak se vrací zpět na zimních hostitelů a naklade přezimující vajíčka.

Svilušky nepatří mezi hmyz, ale mezi pavoukovci, čehož důkazem jsou 4 páry končetin a schopnost vytváření pavučinky na napadených rostlinách. Protože jsou velmi drobné ( jejich tělo dosahuje délky 0,2 - 0,4 mm ), pouhým okem nejsou téměř viditelné. Na jejich přítomnost nás upozorňují stříbřité, žlutohnědé nebo bronzovohnedé drobné skvrnky na vrchní straně napadených listů. Na okrasných rostlinách nejčastěji škodí sviluška chmelová ( Tetranychus telarius ), který se lidově nazývá také červeným pavouček . Kromě okrasných rostlin napadá desítky různých polních plodin, zelenin, ovocných dřevin a přežívá i na různých plevelů. Ve volné přírodě přezimuje ve stádiu oplodněných samiček. V teplých a suchých podmínkách bytů a skleníků se rozmnožuje nepřetržitě celý rok.

Padlí patří mezi nejrozšířenější a nejznámější houbové choroby rostlin. Vyskytuje se na různých polních plodinách, ovocných dřevinách, vinné révě, zelenině a na různých okrasných rostlinách, např. na růžích, petúnie, sporýši (Verbena), cínie, měsíčku, flox a pod. Pro všechny padlí je typický hustý moučnatý povlak, kterým pokrývají listy a stonky napadených rostlin. Později listy usychají a rostlina tím přichází o velkou část asimilační plochy av případě okrasných rostlin samozřejmě ztrácí také svou estetickou hodnotu. Padlí se vyskytuje především na takových rostlinách, které trpí nedostatkem světla, jsou umístěny na málo vzdušných místech nebo jsou vydatně hnojené dusíkem. Jednotlivé druhy a odrůdy okrasných rostlin jsou na padlí různé citlivé.

Padání klíčních rostlin bývá častou příčinou neúspěchu při předpěstování různých druhů zelenin, ale i okrasných rostlin. Přesto, že se na něm podílí více mikroorganismů, jedná se o komplexní onemocnění. Jeho vznik totiž výrazně ovlivňují pěstitelské podmínky, které dokáží vzcházejícím rostlinám pěstitelé podařilo vytvořit zejména v bytových podmínkách a které vlastně podporují nebo naopak oslabují životaschopnost a odolnost vzcházejících rostlin. Základním předpokladem úspěšného pěstitelská mladých zeleninových nebo květinových sazenic je zajištění co nejoptimálnějších podmínek, z nichž největší význam mají světlo, teplota a voda a jejich vzájemná vyváženost. Třeba přitom vycházet z nároků jednotlivých druhů zelenin a květin. V každém případě se snažme výsevy umístit na nejsvětlejší místa v bytě a teplotu v místnosti regulovat tak, aby se při slabé intenzitě světla rostliny nevytahovaly. Opatrně třeba zacházet is vodou. Vlhkost zeminy třeba pravidelně kontrolovat a nenechat ji úplně vysušit, ale nesmí se ani premokriť. Zde je třeba zmínit i potřebu drenáže ve výsevních nádobách, aby byla zemina dostatečně vzdušná. Na výsevy bychom měli použít vždy čerstvou zeminu, ne příliš bohatou na živiny, protože mladé rostliny nepotřebují mnoho živin. Naopak, zasolení ( přehnojení ) půdy může mít za následek poškození kořenů, přes které půdní mikroorganismy snadno proniknou do mladých rostlin. Vedle všestranné strarostlivosti můžeme výsevy zelenin a květin preventivně ošetřit po setbě formou zálivky přípravkem Previcur 607 SL . Na 1 m2 se aplikuje 2-5 litrů roztoku.

Především na horní straně listů vznikají hnědočerné, černofialové až černé skvrny, různě velké a různého tvaru. Tvar i barva skvrn jsou často závislé na odrůdě růží. Velmi často mají skvrny jemně paprsčitý okraj. Počet a velikost skvrn se zvětšuje a skvrny často splývají. Na povrchu skvrn na vrchní straně listů je možné pozorovat velmi drobné, černé, puchýřkovité plodničky, ve kterých jsou výtrusy, a které se po protržení pokožky rozšiřují do svého okolí. Napadené listy nebo jednotlivé lístky žloutnou a předčasně opadávají. Při velmi silné infekci mohou být napadeny i zelené větvičky nebo dokonce i květy. Následkem napadení se rostliny postupně oslabují, čímž se stávají náchylnější ke zmrznutí a současně i méně kvetou. Mezi jednotlivými odrůdami jsou značné rozdíly v náchylnosti. K nejnáchylnějším patří např. odrůdy Mabela, Sonja a Whisky. Nejméně jsou napadány pnoucí růže.

Na obou stranách listů, na mladých výhonech, na poupatech, ale i na květních lístcích vznikají bělavé, moučnaté povlaky, které jsou později plsťovité až šedě zbarvené. Na těchto povlacích postupně vznikají drobné, kulovité, černé plodničky. Napadené listy se zkrucují, zpomalují růst, žloutnou a později hnědnou a odumírají.