Žloutnutí a další běžná onemocnění cypřišků

Výrazným poznávacím znamením cypřišků jsou jejich husté jehlice různých tvarů, velikostí a barev – od světlezelené až po stříbřitě modrou. Vytvářejí krásná stromořadí živých plotů, přičemž nižší, respektive zakrslé odrůdy zkrášlují okrasné zahrádky a skalky. Cypřišky mají příjemnou vůni, která se zintenzivňuje čím jsou zdravější a lépe vyživené. Jak je co nejlépe pěstovat, aby se předcházelo těm nejběžnějším chorobám, například žloutnutí?

Co jsou to cypřišky?

Samotný přehled o cypřišcích běžně ztěžuje i to, že většina z nich původně vyrůstá v izolovaných oblastech v omezeném počtu. U nás se využívají jako atraktivní sloupovité solitéry z odrůd cypřišku Lawsonova, tupolistého nebo hrachonosného. Ty dorůstají do výšky 2 m. Jsou odolné vůči mrazu (-10 až -15 °C), ne však dlouhodobě, hůře odolávají přímému slunci a větru.

7 důvodů, proč cypřišky žloutnou a hnědnou jim listy

Ještě předtím, než dojde k jakémukoli problému při pěstování, je třeba zohlednit aktuální podmínky pro výsadbu. Cypřišky se totiž v živém plotu po 2 až 3 letech dokážou velmi rozrůst, čímž si navzájem dokážou odebírat živiny.

1. Nedostatečná vzdálenost

Správně vymezte dostatečnou vzdálenost mezi cypřišky a jiným pozemkem, ale i mezi samotnými jehličnany. Prostornost místa pro výsadbu a minimální zaplevelení má výrazný vliv na jejich zdravý vývoj.

NÁŠ TIP - Doporučujeme používat teleskopicky nastavitelné vytrhávače s uvolňovacím mechanismem, bez použití chemie. Při první výsadbě vykopejte jámu po celé délce a sázejte tak hluboko, aby byl kořenový systém pod úrovní země.

Nejvýživnější substrát pro cypřišky se skládá z zeminy, rašeliny a písku ve stejném zastoupení. I dekorativním odrůdám dopřejte alespoň minimální vzdálenost od sebe. Pravidelně je zastřihávejte, nikoli prostřihávejte. Podpoříte jejich kompaktnost a zdravý hustý růst.

2. Žloutnutí a postupné hnědnutí jako přirozené vývojové stadium

Protože se zvýšeným růstem a hustotou spotřebovávají mnohem více živin, potřebují také více přirozeného světla a vzduchu. Procesy fotosyntézy však probíhají pouze ve vyživovaných částech, jiné v důsledku tohoto deficitu postupně žloutnou. Lze je mírně revitalizovat například velmi opatrným řezem.

3. Špatný závlahový systém

Nejčastější příčinou je nadměrné sucho během léta, přímý vliv slunce na jehličnany a nedostatek, respektive nesprávné zásobování vodou. Cypřišky zalévejte opatrně, po výsadbě až do zakořenění kontrolujte vlhkost zeminy.

Pravidelnou zálivku potřebují i během zimy. V tomto období má však voda mnohem ztíženější podmínky dostat se ke kořenům. 

4. Nedostatek živin

Při pěstování jehličnanů obzvlášť zlidověl pojem rezavění stromů. Jejich zelené části vlivem nedostatku hořčíku a jiných minerálů se takto specificky zbarví (okrajově, nebo na větší ploše). Vhodným preparátem je vícesložkové NPK hnojivo se sírou a hořčíkem. Kombinací těchto složek se pozitivně ovlivňují procesy fotosyntézy. Jehličnany tak získávají na odolnosti svých pletiv. Druhým tipem je směs hořké soli s borem pro omezení hnilobných procesů. Okamžitě účinkuje ve formě postřiku přímo na napadené části.

5. (Pře)hnojení cypřišků

Souběžně s výsadbou nedoporučujeme cypřiškům dodávat umělou výživu. Ideální je 4 až 6 týdnů po výsadbě nebo počkat do další sezóny. Důležité je dbát na vyzrávání pletiv před zimou pomocí hnojiv s vyšším zastoupením draslíku a fosforu. Tak si zachovají dobrou kondici i v největších mrazech.

6. Rozdílné požadavky na péči během zimy

V zimě nejčastěji přesychají cypřišky kvůli slabému doplňování vláhy v půdě. Na to je třeba brát ohled i po prvním oblevě a zejména když je větrno.

Cypřišky v živých plotech chraňte před vlivem posypové soli z vozovky. Přesychání může způsobit i výrazné oteplení a následný silný mráz. Zežloutlé větvičky ostříhejte.

Cypřišky v květináčích ochráníte před mrazy izolační vrstvou juty, chvojí nebo slámy. Tím docílíte ochrany kořenového systému.

7. Napadení škůdci

Zvýšené riziko představují larvy motýlů, které poškozují jejich vnější bariéru, a tím podporují vysychání. Jako vhodnou prevenci proto používejte postřikový insekticidní přípravek na ochranu proti hmyzu. Účinek těchto postřiků závisí i na vašem pokrytí poškozených částí, nejen na jejich vlastní odolnosti vůči vnějším vlivům (např. smytí dešťovou vodou).

Jiné běžné choroby a škůdci cypřišků

Cypřišky navzdory své otužilosti a nenáročnosti na pěstování nejednou podléhají různým závažným chorobám. Jednou z nich je postupné hnědnutí a hniloba kořenového krčku. V nejhorším stadiu dochází k úplnému rozpadu kořene. Důležitým opatřením je nevysazovat cypřišky na místech, kde je nedostatečně odváděna voda. Vlhčí půdě se při výsadbě zvlášť vyhýbejte.

Cypřišky jsou velmi náchylné na působení houbových výtrusů, což může vést k odumírání výhonů. K tomu dochází převážně v zimě, proto je velmi důležité správně a včas provést podzimní řez.

Častým škůdcem bývá roztočec se svou charakteristickou šedou pavučinou. Stejně škodlivé je působení minérky tújové, kterou prozrazují tři výrazné pruhy na křídlech. Odchyt bude účinnější pomocí žlutých lepových desek, na které je láká typická barva květů. Nebezpečný je také lýkožrout tújový, který si doslova buduje malé chodbičky ve větvičkách. Tím jehličnanu způsobuje postupný úhyn.

Rozdíl mezi tújí a cypřiškem

Obě rostliny se vysazují jako živý plot. Pokud mají vhodné podmínky, rostou přibližně stejně rychle. Dorůstají zhruba do stejné výšky. Túje Smaragd, Columna a túje mlyňanská mají užší vzrůst ve srovnání s cypřišky, proto při výsadbě živého plotu zabírají méně místa. Obecně mají zahrádkáři lepší zkušenosti s výsadbou tújí než cypřišků, hlavně co se týče výsadby rostlin s kořenovým balem. Při výsadbě cypřišků (zejména odrůdy Van Pelts Blue a Columnaris) se zemními baly je zvýšená pravděpodobnost úhynu.