Slivoň

Choroba se na listech projevuje tvorbou žlutozelených později červených skvrn o velikosti 5–10 mm. Při silném napadení dochází k deformaci a usychání listů.

Šarku švestek znají zahrádkáři především jako nebezpečnou virovou nemoc slivkovín. Její hostiteli jsou však i meruňky, broskve, mandle, trnka, višeň plstnatá, mahalebka a myrobalán. Na listech meruněk se Šarka projevuje ve formě žlutozelených nebo světlezelený kreseb, proužků, prstenců nebo skvrn, které jsou nejvýraznější v první polovině vegetačního období. Na povrchu plodů meruněk lze příznaky Šarki pozorovat krátce před jejich dozráním. Projevují se poměrně velkými bělavými kresbami a kroužky. Někdy se v místech těchto skvrn plody i mírně deformují. Dužnina silně postižených plodů bývá vláknitá, málo šťavnatá a mívá mdlou chuť. Velmi typicky se Šarka projevuje na peckách meruněk v podobě bělavých kroužků, kreseb a skvrn, které na nich zůstávají i po vysušení. Na listech broskví se příznaky Šarki objevují vzácněji a projevují se zežloutnutím žilnatiny a deformací listové čepele. Příznaky na plodech broskví se podobají projevům Šarki na meruňkách s tím rozdílem, že kvůli jemnému ochlupení broskví jsou méně nápadné a s dozráváním plodů se postupně ztrácejí. Šarka se šíří jednak rozmnožovacím materiálem (očky, rouby, odkopkami) a jednak pomocí hmyzu. Hlavními přenašeči viru jsou různé druhy mšic škodících na peckovin.

Pohybliví jedinci jsou červeně zbarveni, 0,5-0,7mm velcí. Zimní vajíčka jsou červená, cibulovitého tvaru, na vrcholu s nitkovitým výběžkem, velká 0,1 mm. Jsou kladena ve velkém množství na větve, převážně na větve obrácené na jižní stranu. Letní vajíčka jsou žlutozelená až sytě červená, tvarem i velikostí podobná zimním vajíčkům. Samičky je kladou hlavně na spodní stranu listů.

Mšice jsou nejznámějšími a nejrozšířenějšími škůdci ovocných dřevin. Jejich škodlivost spočívá především v tom, že rostlinné šťávy sají v takovém množství, že jejich nestačí zužitkovat. Proto lepkavými kapkami šťáv, které prošly jejich trávicím traktem (tzv. medovice) znečišťují níže položené listy, na kterých se později rozrůstají čerňovky. Škodlivost mšic zvyšuje i skutečnost, že se dokáží v krátkém čase mimořádně rychle přemnožit. Kromě sání rostlinných šťáv škodí i přenášením různých virových chorob (např. šarka ). Všechny druhy mšic přezimují ve formě vajíček na jednotlivých druzích ovocných dřevin. Některé druhy začátkem léta proletují ( migrují ) na letní hostitelské rostliny, z nichž se na podzim vracejí zpět na ovocné dřeviny a nakladou přezimující vajíčka. Jiné druhy zůstávají během celé vegetace na ovocných dřevinách.

Motýlci jsou dlouzí 5 - 7 mm. V rozpětí křídel měří 13-15 mm. Mají přední křídla jednobarevná, tmavě fialově hnědá až šedohnědá, se světlejší, tmavě tečkovanou skvrnou a zadní křídla poněkud světlejší než přední. Vajíčka jsou průhledná. Podobají se mírně vypouklému hodinovému sklíčku. Housenky jsou rezavě červené, na spodní straně bělavé. Mají tmavou hlavu. Dosahují délky 1 cm.

Slupka i dužnina plodů všech druhů peckovin (meruňky, broskve, slívy, třešně, višně) měkne a hnědne. Na hnědých pletivech se vytvářejí špinavě bílé polštářky, které jsou tvořeny fruktifikačními orgány houby. Tyto polštářky jsou většinou uspořádány v soustředných kruzích. Napadené plody opadávají, ale často zůstávají mumifikované viset na stromech. Existují výrazné rozdíly mezi jednotlivými odrůdami. U meruněk, višní a v menší míře i u třešní, napadá tato houba i květy, listy a větvičky a je příčinou tzv. moniliového úžehu (spály).

Napadení se na listech začíná projevovat v průběhu června tvorbou žlutozelených neohraničených skvrn. Skvrny se postoupně zvětšují a uvnitř dochází k nekrózám. Později dochází ke spojování nekróz, až dojde k pokrytí celého listu. Dochází také k jejich svinování a předčasnému opadávání.

Na listech tvoří okolo 5 mm velké fialovočervené až červenohnědé skvrny s tmavým okrajem. Postupně dochází k nekrotizaci napadeného pletiva. Při silném napadení listů dochází k jejich opadu. Na letorostech se choroba projevuje tvorbou propadlých hnědých skvrn, které jsou často doprovázeny klejotokem.

Na horní straně listů se v letních měsících tvoří malé, nepravidelně roztroušené, skvrny. Na spodní straně se tvoří hnědá ložiska uredospor. Při časném napadení listy opadávají.